Trenérský jubilant Vladimír Kýhos: V Táboře jsem našel skvělou partu, rád se sem vracím
Město nad Jordánem má za sebou vzácnou návštěvu třineckých Ocelářů.
Vladimír Kýhos (vpravo) se v Táboře vždy rád sejde se svými známými. Na snímku je s masérem tehdejšího prvoligového týmu HC Tábor Miroslavem Víchem. Foto: Hanka Grundová
Ambiciózní tým hokejové extraligy do Tábora přivezl jeho nový lodivod Vladimír Kýhos, muž, který nejen během svého půlročního působení u prvoligových Kohoutů uzavřel s Táborem velmi pevné pouto.
„Do Tábora se opravdu moc rád vracím,“ přiznává s úsměvem zkušený kouč, který právě během třídenního pobytu Ocelářů u Jordánu oslavil jubilejní šedesáté narozeniny.
Od vašeho působení u tehdy prvoligového týmu Tábora uplynulo téměř šest let. Máte ho ještě v živé paměti?
„Moc rád na to vzpomínám, i když jsme tu spolu prožili jen půl roku. Našel jsem tady skvělou partu kluků včetně lidí z realizačního týmu. Byli jsme v hodně nepříjemné situaci, ale na to, jaké jsme museli řešit problémy mělo mužstvo výborné výsledky.Takhle úžasná parta se málokdy vidí. Já jsem pak sice dostal extraligovou nabídku domů do Litvínova, což nešlo odmítnout, ale strašně těžko se mi to tady tehdy opouštělo. Do Tábora jsme ostatně jezdil už předtím a opravdu hrozně rád se sem vracím. Musím říct, že mne překvapilo, jak teď Tábor zkrásněl. Je to nádherné město.“
Dodala vám něco táborská zkušenost do další trenérské práce?
„Víc než kde jinde se mi potvrdilo, jak strašně důležitá je soudržnost týmu. Ukázalo se to i potom v Brně, kde jsme měli hodně kluků z Třebíče, ale táhli jsme za jeden provaz a přes Spartu se spoustou reprezentantů jsme postoupili do finále. Nemusíte mít vždycky špičkovou hokejovou kvalitu, ale je potřeba dát do hry srdce.“
Jméno Vladimír Kýhos se teď do Tábora vrací, protože v mužstvu bude působit váš syn. Jak jste tu zprávu přijal? Konzultoval to s vámi?
„Jen jsme se o tom bavili, ale nedovolil bych si mu do toho jakkoliv mluvit. Je to čistě jeho rozhodnutí a sám musel všechno dobře zvážit. Když jsem viděl, jak to funguje v Bílině, kde doposud hrál, tak jsem mu to moc přál. Tady je všechno na úplně jiné úrovni, od zázemí přes kvalitu týmu až po zájem fanoušků.“
Obraťme se teď k týmu Třince, který jste letos do Tábora přivezl. Jak se hráčům ty tři dny na jihu včetně sjíždění Lužnice zamlouvaly?
„To se musíte zeptat jich (úsměv)… Možná nevěděli, co od toho mohou očekávat. Myslím si ale, že to po náročné letní přípravě splnilo účel. Kluci byli pohromadě a mohli se zase lépe poznat, což byl hlavní cíl. Stejně jako předtím s Brnem se ukázalo, že na vodě vlastně nikdo z nich ještě nebyl. Někteří s tím docela bojovali.“
V kádru máte řadu hráčů, kteří působili ve Frýdku-Místku a v dubnu nastoupili proti Táboru v kvalifikaci o WSM ligu. Mluvili jste spolu na toto téma?
„Nebavili jme se o tom. Pochopitelně během sezony na dálku sleduju výsledky Tábora a jsem rád, že se mu dlouhodobě tolik daří, ale to je tak všechno. Ty kvalifikační zápasy jsme s nikým z těch hráčů nerozebírali.“
JIŘÍ POLANSKÝ, zkušený útočník Ocelářů Třinec, o pobytu v Táboře:
„Jsem rád, že něco takového proběhlo. S výjimkou soustředění jsme vyjeli takhle ven poprvé. Je dobré poznat kluky jinak než v přípravě při běhání nebo v posilovně. Rozhodně jsem si z toho odnesl kladné dojmy. Bylo to tady hezké. Setkali jsme s fajn lidmi a měli jsme i štěstí na počasí. Chtělo by to, aby Tábor hrál extraligu a mohli jsme se sem vracet.“
