Prohlášení hlavního trenéra Tomáše Matušíka k nedělnímu utkání v Sokolově
Vážení fanoušci, Vážení přispívatelé na fórum HC TÁBOR, Vážení příznivci táborského hokeje,
dovolte mi se zde v pár větách vyjádřit ke včerejšímu poslednímu zápasu sezóny v Sokolově. Nakonec i někteří z Vás, nás někoho vyzýváte, abychom se k tomuto zápasu vyjádřili a tak já , po přečtení některých (používám záměrně slovo některých) příspěvků na našem fóru, jsem se rozhodl reagovat a pokusit se celou situaci alespoň trochu vysvětlit.
Takže začnu od začátku, tzn. od pátku večer. Sokolov prohrál v Přerově a my jsme byli domluveni s klukama, že v případě, že Přerov již v pátek postoupí, nebudeme mít v sobotu trénink a do Sokolova nepojedeme, protože je to kromě úplně zbytečného zápasu také m.j. ušetření cca 20.000 Kč za autobus a večeři. Jen pro oživení paměti uvádím, že před dvěma roky, když měl přijet Havířov, tak vlastně už bylo tehdy taky rozhodnuto. A řešil někdo tehdy, že jsme se chtěli rozloučit s diváky a další a další věci? Neřešil to nikdo a nikoho to nezajímalo. A dnes když je situace naprosto stejná, tak se strhne takováto nepříjemná debata. Jen pro zajímavost, Havířov tehdy zaplatil pokutu 6.000,- Kč, my bychom teď platili 50.000,- Kč. To jen trochu rozdíl, ne? To se mnou asi budete všichni souhlasit.
Takže já budu pokračovat v příběhu. Někteří kluci přišli v sobotu na trénink, ale domluvili jsme se, že už na led nepůjdeme a že je prostě konec. To bylo v 10 hodin dopoledne. A ve 12 hodin mi volal pan Volena, že do Sokolova musíme odjet, že nám hrozí pokuta výše uvedená. Tak jsme debatovali asi půl hodiny a dohodli jsme se, že pojedeme na dvě pětky a alespoň ušetříme 10.000 na dopravě, protože nemusíme mít velký autobus. Že pojedeme na dvě pětky jsme se dohodli mimo jiné také proto, že jsme v této době měli osm hráčů mimo hru. Honza Kanov hrál od druhého kola play off se dvěma zlomenými prsty a každý dotek puku hokejky mu způsoboval velikou bolest. Je to u mne frajer, že to vůbec dohrál a ten mě poprosil, jestli by nemusel jet, že ho to fakt dost bolí. Honzu Boháče rozešili v Přerově, doktoři mu to zašili a proti Sokolovu doma mu tu samou ránu rozešili znova a on mě poprosil, jestli by nemusel jet, aby se mu to trochu slušně zahojilo. Vojta Mrkvička je zraněný dlouhodobě. Martin Havran byl velice bolestivě nastřelen po vylehnutí střely doma proti Přerovu, zápas ve velkých bolestech dohrál a ještě dnes chodí o berlích. Marcel Dvořák si v posledním utkání na Kobře bolestivě zranil rameno. Sezónu dohrával pod sérií injekcí a hrál s velkou bolestí. Nechtěl jsem ho v Sokolově už trápit. Radek Seidl si na konci utkání doma s Přerovem bolestivě narazil koleno a ještě dnes ho má oteklé. Martin Mařík když jsme se domluvili, že je konec, šel v sobotu hrát fotbal za Lom (mimochodem hrál výborně a dal gól) a byl tam tak zfaulovaný, že jel ze zápasu rovnou do nemocnice. Toto jsem bohužel viděl v přímém přenosu, protože na tom fotbale jsem byl jako divák. Ale snad je vše v pořádku, „pouze“ těžký výron v kotníku. Adam Hájek měl už od středy těžkou žaludeční virózu a ta vyvrcholila v sobotu. Ten nebyl schopen jet.
Samozřejmě můžete oponovat, že jsou tam další hráči. Ano, jsou, ale Filip Kolomý, Michal Panec a David Kellner si po zprávě, že do Sokolova nejedeme, dohodli na neděli brigády, protože se teď věnovali měsíc a půl hlavně hokeji, který je určitě neživí. Může se na ně člověk zlobit, že poprosí, aby nemuseli jet, že už to mají vše domluvené? Já jsem to nedokázal, pardon. No a takže nám zbývají už pouze dvě jména, Jakubové Matušík a Kratzer. I s nima jsem mluvil a oba řekli, že kdyby nemuseli, budou rádi, že toho mají plné kecky. Ale podotýkám, že hráči, kteří byli schopni jet (ať už někteří zranění a ti ostatní) neřekli „my nejedeme“. Oni pouze poprosili, že se to tak vyvinulo, že mají už jiné programy a že by se jim těžko rušili. Kdybych řekl, nedá se nic dělat jedem, tak by prostě jeli.
Jeden z pisatelů mi vzkazuje, že jsem měl vzít dvě pětky z béčka nebo z juniorů. Tak to je skoro úsměvné s tím béčkem. Ti hráči už nejsou pět týdnů na ledě. A i kdyby byli, když jsme chtěli pomoci v sezóně, tak to stejně nikdy nechtěli. A k těm juniorům. Oslovil jsem jednoho juniora, který s námi trénoval v sezóně s tím, jestli nechce jet hrát do Sokolova a řekl pouze, že ne. Budiž ke cti juniora Jana Mikše, že po mé nabídce řekl okamžitě, že jede.
No a zápas v Sokolově se vyvíjel celkem v pohodě. Kluci fakt makali, hráli obětavě, padali do střel. Ale asi ve čtvrté minutě si Klesťa natáhl tříslo. To, které si letos už natáhl v Pelhřimově. Přijel a řekl, ať to neřeším, že to v pohodě dochytá, ale že na tu levou nohu to nebude stoprocentní. No a pak přišel konec druhé třetiny. To bylo za stavu 5:3 pro Sokolov. Klesťu podrazil sokolovský hráč, který byl sice hákovaný a upadl, ale Klesťu nemusel trefit, kdyby chtěl. To bylo jasně vidět. No, ale on ho trefil a zrovna na tu nohu, kterou měl poraněnou. No a to byl konec. Klesťa se sotva dobelhal do kabiny a řekl, že fakt nemůže. Prohlédl ho jejich doktor a řekl, že to je na dlouhé léčení a klid. Bohužel. Řekl jsem rozhodčímu, že končíme, že nemáme brankáře a on mi odpověděl, že pokud odstoupíme my sami, že tu pokutu dostaneme stejně, že máme hráčů dost. No a pak už to víte, jak to dopadlo. Museli jsme tam šaškovat jednu třetinu bez brankáře. A hráči Sokolova k tomu přistoupili podle svého. Ale stejně jsme nic jiného nečekali. V tom nás nezklamali. A vrchol byl, když trenér Sokolova prohlásil, že Klesťovi nic není, že to udělal schválně. No a nakonec jsme si vyslechli značné množství urážek hrubého zrna a vydali se na cestu domů. Tyto výše uvedené řádky jsem napsal především proto, abych se zastal svých hráčů. Na tyto své hráče jsem hrdý a tento klub budu vždy hájit, ať budu v hokeji pracovat kdekoliv.
Na závěr bych chtěl poprosit, chovejme se k sobě slušně, nenapadejme se při dílčích neúspěších, nikdo nikdy nechce prohrát ale i porážky ke sportu patří, a to neodmyslitelně. Buďme rádi a važme si toho, v jakém stavu máme hokej v Táboře a užívejme si to společně. Za tím, v jakém stavu se hokej momentálně v Táboře nachází, je hodně práce nás všech – vedení klubu, hráčů, trenérů, vedoucích mužstev, rodičů hráčů a samozřejmě i Vás fanoušků.
A na úplný závěr bych chtěl já za sebe poděkovat Vám, našim věrným fanouškům za fantastickou podporu v celé sezóně, kdy se s námi radujete při úspěších a truchlíte s námi při nezdarech. Ještě jednou mockrát díky a v srpnu v lavicích.
Tomáš Matušík
