Lukáš Endál už nechtěl být tatínkem na dálku. Nabídka Tábora? Mám rád takové výzvy, říká
Píše se rok 2016 a hokejisté od Jordánu zrovna bojují o postup do semifinále druhé ligy s Havlíčkovým Brodem. Když v červeném dresu Bruslařů vyjíždí na led hráč s jedenáctkou na dresu, v hledišti táborského stadionu nastává ohromný poprask. O více než pět let později probouzí tentýž muž emoce v táborské fanouškovské obci znovu, tentokrát ze zcela jiného a podstatně příjemnějšího důvodu. Lukáš Endál se právě stal posilou kohoutů pro nadcházející mistrovský ročník.
Lukáš Endál se hned vypravil do Fanshopu HC Tábor.
Jak se vlastně rodilo pouto mezi táborským klubem a ostříleným forvardem? Vybavily se mu vzpomínky na zmiňovanou emotivní sérii? A jaký je vlastně rozdíl mezi hokejistou a člověkem Lukášem Endálem? Čtyřiatřicetiletý hráč zodpověděl tyto otázky v rozhovoru, který se narodil krátce po jeho oficiálním uvedení do služeb HC Tábor.
Před chvílí jste podpisem zpečetil svůj příchod do táborského klubu. Kudy se ubírala vaše cesta k novému angažmá?
Po té dosavadní dlouhé kariéře a uplynulé sezoně v Porubě už jsem to měl v hlavě nastavené tak, že jediným skutečným týmem, který mám, je moje rodina. Už jsem nechtěl být přítel a tatínek na dálku a proto jsem řešil návrat někam blízko domova. Objevila se právě nabídka z Tábora, kdy mě oslovil Miroslav Volena. Bavili jsme se spolu o celkové vizi, kterou klub má a musím říct, že mě to hodně oslovilo.
Co především vás přesvědčilo, že na táborskou nabídku kývnete?
Měl jsem i dost dalších možností a nějaký čas jsem si na to rozhodnutí samozřejmě vzal. Právě nabídka z Tábora ale splňovala v podstatě všechno to, o čem jsem mluvil. Ambice udělat už v té následující sezoně velký úspěch beru i já osobně jako velkou motivaci. Mám rád takové výzvy. Chtěl bych být týmu co nejvíce prospěšný tím, co umím, a pomoci mu k úspěchu, který si tady všichni přejí,
V živé paměti mnoha táborských fanoušků zůstává napínavá a mimořádně emotivní série z play-off v sezoně 2015 – 2016. V týmu soupeře z Havlíčkova Brodu jste se tehdy stal hodně viditelnou postavou. Vyvstaly u vás vzpomínky na tyto zápasy?
Když jsem tady teď přišel na stadion, tak se mi to hned vybavilo. Tehdy tady na mě lidi hodně řvali. Věřím, že teď už bude odezva spíš kladná, než ta negativní, kterou jsem si tu tehdy 'užil' jako soupeř. Je určitě lepší, když to člověk zažije z té správné strany.
Měl jste během sezony čas a příležitost sledovat na dálku situaci ve druhé lize, a třeba i účinkování Tábora?
Přiznám se, že skoro vůbec. Člověk měl svých starostí dost v první lize. Napůl se hrálo a nehrálo, pak se zase soutěž přerušovala a nikdo nevěděl, jak a jestli se za sezona nakonec vůbec dokončí… Bylo to psychicky dost náročné. Zajímá mě NHL, takže na tu jsem se díval a sledoval jsem i to, jak si vedou Budějovice, ale jinak jsem tomu moc nedával. Zpráv ohledně situace ve sportu, covidu a všech těch starostí kolem toho bylo tolik, že jsem se spíš snažil soustředit sám na sebe a moc se nezajímat o věci okolo.
Jak moc je pro vás táborské prostředí neznámé?
Neberu to tak, že jdu do neznáma. Znám tady Kubu Matušíka, který se mnou hrál v Brodě, ještě když jsme začínali v první lize. Na jihu Čech jsem dva roky působil a s Táborem je navíc pracovně spjatá moje partnerka, která sem občas jezdí. A jsou tady i další kluci, se kterými se známe z Budějovic, takže v tomhle směru je to v pohodě.
Čím vás hokej dokáže nejvíc naštvat? A naopak, co vám na něm dělá největší radost?
Nejen na hokeji, ale tak nějak i obecně mě hrozně štve, když něčemu člověk nedává maximum. Vždycky říkám, že to, co děláte, byste měl na jakékoliv úrovni dělat naplno. Když to vezmu z druhé strany, hokej hraje člověk pro to, aby ho motivoval být úspěšný a dávat si ty nejvyšší cíle. Hodně energie dostávám od fanoušků, kteří na hokej chodí a na stadiony patří. Teď bohužel skoro rok v hledišti chyběli a bylo to hrozné. Snad se to zase vrátí do normálu. Já navíc v Brodě budu dál pracovat s dětmi na individuálních dovednostech, což mě ohromně baví a naplňuje.
Hokejista Lukáš Endál je pro fanoušky v Táboře i jinde dobře známý. Můžete jim představit člověka Lukáše Endála?
To by měl asi někdo jiný… V soukromí ale rozhodně nejsem stejný jako na ledě. Kdo mě zná, tak to může potvrdit. Když se hrajou zápasy a obzvlášť ty důležité, tak člověk přepne na takový ten hokejmód a je úplně jiný než mimo led. Pravdou je, že často tahám hokej i domů a pořád ho s partnerkou chci řešit, takže toho má někdy plné zuby. Rodina je pro mě všechno. Rád bych se teď maximálně věnoval svojí dceři a trošku jí vrátit ty roky, kdy jsem ji kvůli hokeji dost zanedbával. To samé platí o partnerce, které jsem vděčný za to, že mi to všechno umožnila. To je pro mě nejdůležitější. A taky náš anglický buldok Toníček, to je miláček. Navíc mám rád dobré fiĺmy a kina, tak doufám, že zase budeme mít možnost je navštěvovat.
