Kouč A-týmu Tomáš Matušík nejen o tom, proč letos zůstal sad se sladkými jablíčky zamčený
Hráči druholigového A-mužstva si už týden vybírají nechtěné hokejové volno. A možná dříve, než by si mnozí fanoušci představovali, nastal čas bilancování.
O důležitých momentech, strastech i pozitivech uplynulé mistrovské sezony se rozpovídal Tomáš MATUŠÍK, hlavní kouč táborského týmu.
O play-off
SÉRIE S KLÁŠTERCEM. „Dlouho to vypadalo, že se v prvním kole utkáme s Děčínem nebo Trutnovem. Jel jsem se podívat do Vrchlabí právě na Děčín, ale ten tam poměrně nečekaně vyhrál a všechno se zase zkomplikovalo. V tu chvíli se vynořila varianta s Kláštercem, který jsem si já osobně vyloženě nepřál. Byl jsem pak na zápase Kobra – Klášterec a musím říct, že hosté hráli výborně (i když nakonec prohráli – pozn. aut.). Ukázalo se, že to pro nás bude asi nejtěžší soupeř ze všech těch, kteří přicházeli v úvahu.
V prvním utkání doma se na nás pochopitelně trochu projevila nervozita. Nakonec jsme ho nešťastně prohráli nesmyslnou chybou v úplném závěru. Před tím druhým zápasem jsme byli popravdě všichni nervózní, v autobuse panovalo ticho a byli jsme hodně napjatí, co to s námi udělá. Díky fantastickému Klesťovi v brance jsme to ale nakonec v Klášterci urvali. Věděli jsme, že to bude ještě hodně těžké, ale v tu chvíli už jsem věřil, že to v sérii na čtyři vítězné zápasy prostě zvládneme. Pravdou je, že ve třetím zápase jsme zase měli docela kliku. Soupeř trefil v prodloužení tyč a my pak dali v posledních sekundách vcelku šťastný gól. Dva dny na to jsme jeli do Klášterce, a tam už bylo vidět, že máme navrch. V podstatě k ničemu jsme domácí nepustili. Ti sice dá se říct z „úleku“ snížili na rozdíl jediného gólu, ale ke konci už si ani nevytvořili žádný tlak. No a ten poslední zápas to všechno jen dovršil. Vítězství bylo na můj vkus možná až moc pohodlné, ale samozřejmě jsme se za to nezlobili. Přišlo hodně lidí, dali jsme krásné góly a kluci i fanoušci si to užili.“
SÉRIE S JABLONCEM. „Jablonec byl bohužel dalším soupeřem, kterého jsme si rozhodně nepřáli. Bral jsem to jako nejhorší možnou variantu. Po ztrátě důležitých hráčů už jsme šli navíc do té série hodně oslabení.
První zápas doma nám nevyšel. Nedali jsme něm šance, těžko jsme se prosazovali a prohráli 1:2. V sérii, která už se hrála jenom na tři zápasy, to pochopitelně bolelo víc. Druhé utkání v Jablonci jsme nezačali špatně. Domácí určitě nebyli lepší, ale uklidnily je dva góly. My jsme znovu nedávali šance a Stejskal soupeři zachytal výborně. A pak už jsme začali hrát o život… Třetí zápas doma jsme zvládli. Možná to bylo trochu upracované, ale přsevědčili jsme se o tom, že můžeme dát Stejskalovi tolik gólů. Pak už jsme věřili, že to v Jablonci můžeme zvládnout a v pondělí si doma zahrajeme sedmý zápas před plným stadionem. I takhle s odstupem musím říct, že kluci zahráli v Jablonci skvěle. Bylo tam obrovské nasazení, střídačka žila a na ledě kluci dřeli. Měli jsme to utkání ve své moci, i když soupeř na konci druhé třetiny snížil na 1:3. V poslední třetině do toho ale neuvěřitelně vstoupili rozhodčí. Chvílemi to ani nebyl sport, a to nemluvím o chování soupeře. S tím ale už nic neuděláme. A Jablonečtí – pokud z něčeho takového mají radost a dobrý pocit – ať si to užijí.
Úplně na závěr musím zase zmínit naše fanoušky, protože byli naprosto úžasní! Už jenom to, jak nás při tom čtvrtém zápase v Jablonci hnali, bylo neuvěřitelné. Škoda, že jsme se jim nakonec nemohli udělat větší radost, i když jsme pro to udělali opravdu všechno.“
O "ŠÍLENÉ" SITUACI V OBRANĚ. „To byl náš neskutečný problém pro celé play-off. Obrana se nám totálně rozpadla. A po tom, co se dělo v Jablonci, už bychom případný sedmý zápas stejně ani neměli s kým hrát… Ty absence byly šílené. Honza Kanov s Martinem Havranem jsou jedni z nejlepších obránců celé soutěže. Jedná se o zkušené, vyzrálé kluky, na kterých jsme navíc měli postavenou přesilovku. S Marcelem Dvořákem a Ondrou Liškou nám zase odešla taková ta dělnická práce a důraz.
Kluci, kteří za ně v obraně naskočili, hráli naprosto výtečně. Je ale samozřejmé, že jsou věci, které jako útočníci absolutně nemají zažité, ta zkušenost je prostě nepřenosná. V žádném případě jim to ale nemůžeme vyčítat. Jak už jsem řekl, v dané chvíli odvedli výbornou práci.“
Zpětný pohled na sezonu
JEŠTĚ K ZÁKLADNÍ ČÁSTI. „Po předešlé sezoně jsme přišli o další kvalitní hráče. Vlastně od první sezony ve druhé lize odešlo jedenáct opravdu špičkových druholigových hokejistů. Přišli v podstatě dva, Marek Vaniš a Dominik Točík, kteří navíc odehráli jen půlku sezony.
V té jsme si prošli opravdu těžkým obdobím. Měli jsme jiný tým, znovu jsme se museli učit a zvykat si na systém. Do toho přišly hned v září nesehrané zápasy s Jindřichovým Hradcem a David servisem a porážka 0:7 v Kolíně. Všechno vyvrcholilo domácí prohrou s Jindřichovým Hradcem. Po ní na nás sedla obrovská nervozita a nejistota, zda jsme vůbec schopni hrát v sezoně důstojnou roli. Na druhé straně jsme věděli, že se z toho musíme vyhrabat sami. S klukama jsme pak hodně mluvili, změnili jsme trénink, hodně pracovali a nakonec jsme se vyškrábali na třetí místo. O Vánocích jsme důkladně potrénovali a v lednu přišla důležitá vítězná série. Nakonec nám chyběl jediný bod na první místo a skončili jsme jen o skóre za Havlíčkovým Brodem.“
CELKOVÉ HODNOCENÍ. „Musím říct, že vidím celou tu sezonu vcelku pozitivně, když jsme si přáli, abychom se v ní dostali dál. Došlo k velké obměně kádru, museli jsme se hrabat ze dna… Navíc jsme se učili hrát na čtyři pětky, na což jsme nebyli zvyklí. Nebylo to jednoduché, kluci si museli zvykat na jiný ice-time. V některých zápasech jsme to zvládali výborně, někdy to bylo naopak. Nakonec jsme šli do play-off se čtyřmi pětkami, ze kterých prakticky každá byla schopná se gólově prosazovat. Bohužel se nám to vlastně během pár dní všechno rozpadlo. Osud si s námi prostě letos trochu pohrál. Čtyři roky nás nechal hokejový Pánbůh trhat sladká jablíčka; letos do toho vstoupil a zatrhl nám to. A je teď na nás a na klubu, na jak dlouho.“
K příští sezoně
„Už teď víme, že nám znovu skončí dost klíčových hráčů. Snažíme se k nám přivést nové kluky, ale není to vůbec jednoduché. Samozřejmě na tom pracujeme, ale zatím se nám to moc nedaří. Je to ale otázka dalších jednání a za pár týdnů snad budeme o něco moudřejší. Co se týče nás trenérů, s Arpim (Arpádem Györim) zatím jedeme dál. Nad Zdeňkem Šťastným se vznáší otazník, protože má problémy skloubit časově hokej se svou prací v Praze.“
Potvrzené novinky z dění v klubu se budeme snažit zveřejňovat co nejčerstvěji tak, jak se budou ze zákulisí vynořovat.
