Předseda klubu Michal Šušák o uplynulé sezoně, její smutné tečce, nadšení z úspěchů mládeže i nové cestě k vrcholu
Mezi hraničními kameny uplynulé a nadcházející sezony zůstává hodně prostoru pro bilancování skončených bojů, a zároveň pro výhledy vstříc novým výzvám a plánům. Právě na tomto území se nachází i následující rozhovor s předsedou táborského klubu MICHALEM ŠUŠÁKEM. Jak zpětně vnímá turbulentní kohoutí sezonu 2023-2024? A co očekává od té nadcházející? O tom všem byla v následujícím příjemném povídání řeč.
Od poslední vteřiny účinkování táborského týmu v uplynulé sezoně uplynulo už několik týdnů. Když se nyní ohlédnete do zpětného zrcátka, jaký obraz vám nabízí?
Musím se přiznat, že jsem ten její konec ještě nestrávil a jsem z něj pořád hodně smutný. Jsem přesvědčený o tom, že bylo v našich silách přes Havířov postoupit do finále, a že to tak i mělo být. Průběh celé série to jednoznačně ukazoval. Po většinu času jsme byli aktivnější a herně lepší, vytvářeli jsme si spoustu šancí, ale až na ten šestý zápas doma jsme měli obrovský problém s jejich proměňováním. To nás ale trápilo v podstatě po celou sezonu. Pravdou je, že soupeř výborně bránil a v produktivitě nás bohužel jasně předčil. Když to řeknu s nadsázkou, na jeden gól potřeboval tři střely, zatímco my deset. Nakonec nám nezbývalo než Havířovu k postupu do finále sportovně pogratulovat.
Dá se říct, že tak hořké vyřazení v semifinále znehodnotilo pohled na celý uplynulý ročník?
Částečně to tak bohužel je. S odstupem času ale nemůžeme říct, že by sezona byla vyloženě neúspěšná. Myslím si, že nám, a především fanouškům přinesla spoustu příjemných zážitků a radosti. A také další velkou zkušenost, ze které si musíme vzít ponaučení, což ostatně platí i o předchozích dvou sezonách. Jak už jsem ale říkal, to zklamání z jejího konce je bohužel stále velké. Moc jsme si všichni přáli, abychom si tady v Táboře ještě zahráli nějaké zápasy, na které by určitě přišlo hodně přes čtyři tisíce fanoušků. Ti byli po celou sezonu skvělí, a hlavně při těch posledních utkáních panovala na stadionu naprosto fantastická atmosféra. Je to prostě obrovská škoda.
Umocňuje to i skutečnost, že o postupujícím nakonec rozhodly až samostatné nájezdy na konci sedmého utkání. Po obrovsky náročné sezoně a dřině, která ji provází, je to takové rozuzlení pro poražený tým vyloženě kruté. Souhlasíte?
Jednoznačně ano. Přiznám se, že jsem si předtím neprostudoval systém soutěže a do poslední chvíle nevěděl, že ten zápas rozhodnou právě nájezdy. Myslel jsem si, že se bude hrát dál až do rozhodnutí, a pevně věřil tomu, že to nakonec budeme my, kdo ten gól dá… Za mě to rozhodně není spravedlivé, a neříkám to proto, že jsme nakonec nepostoupili. Když si uvědomíte, že tak napínavou a náročnou sérii, která dojde až do sedmého zápasu, rozhodne v podstatě štěstí, o kterém nájezdy jsou… O to větší naše zklamání samozřejmě je. Navíc jsem přesvědčený, že bychom ve finále proti Chomutovu měli velkou šanci. Myslím si, že jsme pro něj byli určitě obávanějším soupeřem než Havířov, už kvůli tomu, že jsme ho v sezoně třikrát ze čtyř zápasů porazili. To už teď ale nemá cenu řešit.
V dospělé kategorii táborský hokej vytouženou cestu až na vrchol nedotáhl. Útok na další tři klíčové mety uplynulého ročníku ale skončil parádním úspěchem. Juniorům se konečně podařilo otevřít brány vyšší soutěže, dorostenci a hráči 9. třídy udrželi v Táboře extraligy. S tím jste jistě navýsost spokojený…
Spokojenost je slabé slovo; musím říct, že jsem z toho vyloženě nadšený! Nám všem v klubu to udělalo obrovskou radost a chtěl bych poděkovat všem, kteří se na tom podíleli, samozřejmě od samotných hráčů až po trenéry, rodiče a všechny další lidi kolem. Je fantastické, že junioři postoupili do ligy, protože tuhle soutěž Tábor hrozně moc potřeboval. Neméně důležité samozřejmě je, že dorostenci i deváťáci zůstali v extralize. Díky tomu se vytvořila opravdu důležitá kontinuita mezi těmito kategoriemi, která nám zajistí, aby ti hráči mohli v klubu zůstat, hrát kvalitní soutěže a dál na sobě pracovat. Zařadili jsme se v tomto směru k nejúspěšnějším klubům v republice, což je samozřejmě skvělé.
Bezesporu se tím znovu ukazuje, že je Tábor hokejovým městem se vším všudy…
Je to tak. Mám radost z toho, jakým způsobem je v současné době fungování trenérského týmu u mládeže nastavené, což platí pro všechny kategorie od náboru až po ty nejstarší. Je to základní předpoklad k tomu, aby se tady hokej co nejlépe rozvíjel. Těší mě i zájem těch nejmenších; ukazuje se, že hokej je v Táboře opravdu sportem číslo jedna. V této době není vůbec snadné děti k hokeji, a obecně ke sportu přivést, ale myslím si, že to máme dobře nastavené. Jak už jsem říkal, všem lidem kolem našich mladých hokejistů za to patří velký dík. Na druhé straně je ale důležité, abychom neustrnuli, a naopak se ještě posouvali dál a snažili se těm mladým vytvářet co nejlepší podmínky.
Propojení extraligových soutěží mládeže s nově nabytou ligou juniorů může být dobrým předpokladem pro rozšíření cesty mladých kmenových hráčů do šatny A-mužstva. Je to tak?
Právě v tom vidím velký význam toho, že tady tyto soutěže máme, a věřím, že pokud to tak zůstane, pro mladé hráče to bude opravdu dobrá šance zahrát si v Táboře za áčko. Je ale třeba říct, že už stávající trenéři A-týmu dávali mladíkům poměrně velký prostor. Někteří kluci z juniorky, ale dokonce i z dorostu s týmem mužů pravidelně trénovali, a dostali dokonce také prostor v ostrých zápasech včetně play-off. Byla to pro ně určitě velká zkušenost a samozřejmě i motivace.
Když už hovoříme o trenérech druholigového A-mužstva, brzy po skončení uplynulé sezony klub potvrdil ve funkci stávající tandem Jakub Grof – Richard Lobo. Jak spletitá cesta k tomuto rozhodnutí vedla?
Já osobně jsem měl už delší čas představu, že by oba trenéři měli u mužstva pokračovat. Myslím si, že jejich způsob práce, systém tréninku, herní systém i další věci představují něco, co by mělo v Táboře být a dál se rozvíjet. Všichni víme, že Jakub Grof a Richard Lobo nastoupili k týmu až v průběhu sezony a ve složité situaci. Museli se vypořádat s celou řadou věcí; z čistě sportovního hlediska mimo jiné i s tím, že kádr mužstva už byl postavený, aniž by mohli sami přispět k tomu, kdo by v něm měl být či ne. Přesto jsem přesvědčený, že odvedli velmi dobrý kus práce. Bohužel jsme zůstali jen krůček předtím, abychom hráli finále a prali se s Chomutovem o postup. Za mě ale ve své pozici obstáli.
Přesto, co nejzásadnějšího vás v tomto přesvědčení utvrdilo?
Myslím si, že s jejich příchodem se vcelku výrazně změnila tvář hry. Byla dynamičtější, přímočařejší, hrálo se ofenzivněji a padalo více gólů. I od řady fanoušků jsem měl ohlasy, že se jim ten hokej líbí a je zajímavější. Znovu opakuji: za mě je to trend, kterým by měl Tábor jít. Jak už tady zaznělo, vnímáme samozřejmě i nedostatky, na kterých bude třeba zapracovat. Myslím tím například tu naši dlouhodobou bolest s proměňováním šancí. Někdy to tak prostě je, ale na druhé straně tvrdím, že jsme měli dostatečně kvalitní tým na to, aby si s tím poradil daleko lépe. Na druhé straně věřím, že se to i s příchodem nových hráčů už v příští sezoně změní. Důležité bude, aby do mužstva dobře zapadli a splnili ty role, které od nich očekáváme.
Od ohlédnutí za uplynulou sezonou jsme plynule přešli do současnosti. Jak už bylo několikrát avizováno, A-tým od přípravy na nadcházející sezonu přechází do profesionálního režimu. Co především si lze pod tímto termínem představit?
Za sebe mohu říct, že mužstvo do značné míry fungovalo profesionálně už v uplynulé sezoně. Jednou ze zásadních odlišností je snad jen to, že se tréninky odvíjely v podvečer či večer. S „plnou“ profesionalizací přicházejí tréninky v dopoledních hodinách. Hráči si díky tomu mohou lépe rozvrhnout svůj den, a zároveň se jim dostane i více času na potřebnou regeneraci a další věci spojené s hokejem. Věřím, že to všechno jim daleko více umožní odvádět optimální a řekněme očekávané výkony a z dlouhodobého hlediska to bude na výkonnosti týmu vidět. Zároveň se neustále snažíme vytvářet týmu co nejlepší podmínky k tomu, aby se mohl na sezonu důkladně připravit a byl v ní úspěšný.
Dá se tedy s nadsázkou konstatovat, že všechny tyto zmíněné kroky určitým způsobem předcházejí současnost…
Ano, v zásadě to tak je. Naší snahou je zajistit už nyní takovou úroveň, aby tým – v případě splnění našeho cíle, tedy postupu do Chance ligy – byl na tu soutěž z velké míry připravený. Nechtěli bychom začít řešit všechny nutné změny teprve tehdy, až ji případně vybojujeme. Proto se snažíme v maximální míře vše nastavit už teď. Musíme udělat maximum pro to, abychom postoupili; no a pokud se nám to podaří, chceme být připraveni natolik, abychom mohli Chance ligu plně a kvalitně hrát, a potřebné věci v podstatě jen dolaďovali.
Nadcházející ročník 2024-2025 s sebou i proto ponese mimořádná očekávání. Vezmeme-li to čistě pocitově,
na co se vy osobně nejvíce těšíte?
Těch očekávání je a ještě bude hodně. Rozhodně se těším na to, že budou lidé v Táboře dál chodit na hokej a užijeme si zase spoustu zápasů se skvělou atmosférou. V uplynulé sezoně jich bylo hodně nejen na konci, ale i v té dlouhodobé části, která ne pokaždé nabízí úplně atraktivní zápasy. To bychom se ale dostali k systému soutěže, který by se podle mě měl změnit, aby těch opravdu zajímavých zápasů přibylo. Každopádně podpora fanoušků je něčím, co je nejen v této soutěži, ale i v porovnání s mnohými prvoligovými týmy něco naprosto výjimečného. Jsem zvědavý a těším se na novinky na stadionu týkající se nového chlazení, menšího kluziště i nových mantinelů, které by měly hokej v Táboře ještě více zatraktivnit. A konečně věřím a doufám, že se dočká úspěchu i naše snaha vybudovat druhou ledovou plochu. Tenhle rok pro ni bude klíčový, protože žádáme o dotaci od Národní sportovní agentury. Pokud jak se říká Pánbůh dá a obdržíme ji, chtěli bychom začít stavět už v tomto roce. Táborský hokej by díky tomu mohl naplno uskutečňovat ambice, které má a stal se opravdu významným místem na hokejové mapě v České republice.
