Lukáš Pavlát se vrátil domů v roli kondičního trenéra. Z nabídky jsem byl nadšený, mám rád výzvy, říká

O návratu odchovance LUKÁŠE PAVLÁTA (21) se v předchozích sezonách několikrát šuškalo, ale všechny takové cestičky byly nakonec příliš úzké na to, aby ho zpět do služeb mateřksého klubu zavedly. Letos mu ale telefon na stole zařinčel znovu a postavil před něj výzvu, která měla sílu otočit kormidlem jeho hokejového života jiným směrem. Takovým, který ho uchvátil už před několika lety, a který ho maximálně naplňuje a žene vpřed. Táborský hokej tak na prahu aktuální sezony neposílil obránce Lukáš Pavlát, ale progresivní kondiční a silový trenér Lukáš Pavlát.

Ještě na začátku letošního roku jste hrál druhou ligu za sousední Písek. Nyní se vracíte tam, kde jste vyrůstal, a to ve zcela odlišné roli. Jak jste se k ní vlastně dostal?
Odmalička jsem měl rád dřinu, hodně na sobě individuálně pracoval, a to mě naplňovalo.  Ještě v době, kdy jsem hrál hokej za juniorku Motoru, jsem začal osobně trénovat v českobudějovické instituci STACA (Strength Training Academy), a právě to byl prvotní impuls a hlavní motor k tomu, že jsem se touto cestou vydal. A když se mi ozval Tábor s nabídkou, zda bych neměl zájem tady působit jako silový a kondiční trenér u A-týmu a mládeže, byl jsem okamžitě nadšený, že se mi naskytla taková příležitost.

Nadšení je jedna věc, chladná hlava při rozhodování o budoucnosti věc druhá. Jak těžké pro vás bylo zapečetit vlastní hráčskou kariéru a otevřít novou kapitolu?
Bylo to samozřejmě asi jediný důvod, který mě ovlivňoval. Dal jsem si sám pro sebe chvilku času, abych zvážil všechna pro a proti. Nakonec jsem usoudil, že taková možnost už by nemusela přijít, a proto jsem se rozhodl tu nabídku přijmout. S hokejem bych pochopitelně ještě chtěl pokračovat dál, jen je potřeba zvážit, kde to bude v momentální situaci nejsmysluplnější.

Přijmout roli kondičního trenéra u několika klubových výběrů včetně ambiciózního druholigového A-mužstva je hodně ostrý start, co říkáte?'
Jsem typ člověka, který má rád výzvy a jde do všeho po hlavě. A právě tahle příležitost pro mě takovou obrovskou výzvu představuje. Je to navíc o to emotivnější, že se jedná o můj mateřský klub. Jako výhodu vnímám, že tady znám osobně několik kluků, což je zkrátka příjemné.

První dny v modro-bílých službách už máte zdárně za sebou. Co všechno spadá do vaší působnosti?
Jak už jsem zmiňoval, mám na starosti posilovnu pro mládežnické výběry, konkrétně pro 9. třídu, dorost a juniorku, a silovou a kondiční přípravu A-týmu. U mládeže je hlavním úkolem, aby se kluci posunuli fyzicky, a zároveň se naučili základní cviky a pohybové vzorce provádět správně. Velice důležité je i to, aby uměli vnímat svoje tělo a věděli, jak vlastně funguje.

Jak odlišná je v tomto směru vaše práce u A-týmu?
Primárním cílem u „áčka“ je samozřejmě to, aby byli hráči maximálně připravení na nadcházející sezonu. Tomu jsme přizpůsobili mimo jiné i odborné testy, které kluci absolvovali. Máme k dispozici přesné statistiky, podle kterých víme, jak na tom každý hráč je; co mu v momentální chvíli chybí, na čem je u něj potřeba zapracovat, a naopak jak udržet či ještě zdokonalit jeho pozitivní vlastnosti. Hráčům budu zároveň předávat různé informace a vychytávky týkající se zdravého životního stylu, aby se jim dostalo maximální péče a měli lepší výkonnost. Alfou a omegou úspěchu je, aby se všechny tyhle věci správně propojily.

Jaké motto při své práci vyznávate? A máte nějaký svůj osobní sen a cíl, za kterým kráčíte?
Není to vyloženě motto, ale řekl bych, že ctím pracovitost a pečlivost. A sny?  Tak jako každý nějaké mám, ale zatím bych si je raději nechal pro sebe…