Trenér Štěpán Kadilák o postupu juniorů: Jsem na kluky pyšný, byli skvělým týmem!
Podařilo se! Po letech nenaplněných tužeb zaplavila šatnu juniorů HC Tábor ryzí sportovní euforie. V neděli 17. března krátce po deváté hodině večerní rozrazili její obyvatelé brány druhé nejvyšší juniorské soutěže v Česku. Dobytí mety, které si mladí kohouti předsevzali, se narodilo z nesporné síly, soudržnosti, velké píle a ještě větší dřiny, která vygradovala klíčovým triumfem nad pražskou Kobrou a následnými postupovými oslavami před zraky téměř pěti stovek nadšených diváků.
Viditelné dojetí a štěstí bylo po skončení zápasu patrné i ve tváři trenéra táborské juniorky ŠTĚPÁNA KADILÁKA. Stejné emoce ostatně provázely také posezonní povídání s koučem úspěšné party, byť vzniklo s poměrně značným časovým odstupem.
Slovo postup rezonovalo v juniorské kabině už v předchozích sezonách. Cítíte velkou úlevu, že to konečně vyšlo?
Pokoušeli jsme se o něj už čtyři roky, tedy de facto tři, protože v tom prvním roce nám to zhatil covid. Předloni jsme měli opravdu velice dobré mužstvo, přesto se nám postoupit nepodařilo. Loni to bylo pro kluky těžké, protože postoupivší Třemošná disponovala skutečně výborným týmem. Řekl bych, že v uplynulé sezoně jsme se i tak trošku ponaučili z těch předchozích, kdy jsme vyloženě dopláceli na užší kádr. Letos jsme také v tomto směru mířili
k jednoznačnému cíli a jsme opravdu šťastní, že se nám to podařilo. Nenazval bych to úplně úlevou, ale určité zadostiučinění cítím. Kluci si to za svou celoroční dřinu a píli rozhodně zasloužili. Jsme na ně s kolegou pyšní!
Museli jste v průběhu sezony překlenout nějaký výraznější kritický bod?
Myslím si, že jsme nic takového za celou sezonu prakticky nezažili. Ztratili jsme v podstatě jen sedm bodů, a to si ještě dovolím tvrdit, že jsme v prohraných utkáních v Kolíně a Letňanech byli lepším týmem, ale trápili jsme se v koncovce. Možná pro nás ale právě to bylo v určitém směru pozitivní. Naše domácí tvrz byla po celý ročník nedobytná, což je samozřejmě skvělé. Pravdou je, že motivovat hráče v některých zápasech bylo opravdu těžké. Když vedete po první třetině 5:0, není snadné kluky přimět k tomu, aby se vyvarovali určitého úpadku ve hře nebo v koncentraci na utkání.
Kdy přišel okamžik, kdy už jste opravdu pevně uvěřil tomu, že vám letos postup neunikne?
Jak už jsem řekl, hodně jsme tomu podřídili už v přípravě a dělali maximum pro to, abychom v tom nastavení byli v podstatě už od začátku. Nechci, aby to znělo nadutě, ale když se nám v prosinci povedlo mužstvo doplnit o některé nové kluky i naše navrátilce, tak jsem byl téměř přesvědčený, že to letos konečně zvládneme. Bylo těžké je sem přivést, ale klubu se to povedlo, a ten tým získal opravdu ohromnou sílu.
Systém soutěže vám nakonec odebral z postupové cesty poslední plánovanou překážku v podobě závěrečné skupiny o dvě postupová místa. Kdy k vám dorazila zpráva, že bude stačit „jen“ vyhrát nadstavbovou skupinu?
Dozvěděli jsme se to už někdy 5. března, ale před týmem jsme to tajili. Hlavně tedy před utkáním na Kobře, o kterém jsme věděli, že bude jedním z klíčových, protože jakékoliv podcenění by se nám vymstilo. Možná to bude znít zvláštně, ale ve finále mě mrzí, že jsme si nakonec ten „kopec“ nezahráli. Dovolím si tvrdit, že by tohle mužstvo i tam všechny soupeře přehrálo. Měli jsme nejvíce bodů ze všech, nejlepší skóre, a přesto, že jsme žehrali na koncovku, i nejvíce vstřelených gólů. Samozřejmě se ale nezlobíme za to, jak to nakonec dopadlo.
Postupová euforie nakonec vypukla po domácím zápase s Kobrou, ve kterém vám stačilo získat bod. Utkání jste však nakonec zaslouženě dovedli k vítězství a ukázali, že je postup ve správných rukách...
Přiznám se, že jsem v tom týdnu před zápasem byl lehce nervózní a trošku hůř se mi usínalo. Už po první třetině jsem byl ale přesvědčený o tom, že to dokážeme. Dostali jsme v ní sice jeden smolný gól, ale vytvořili jsme si v ní spoustu šancí a bylo jen otázkou času, kdy je začneme proměňovat. Navíc jsme měli pevnou víru v ten tým, protože tomu šel neskutečně naproti a neměli jsme mu v podstatě co vytknout. Nechci říct, že soupeř nebyl občas nebezpečný, ale naši kluci hráli obětavě a šli si za tím opravdu neskutečně.
Už bezprostřední oslavy na ledě byly velkolepé, což umožnila skvělá divácká kulisa. Jak si to kluci užili?
Bylo to naprosto skvělé. Do hlediště přišlo nějakých pět set lidí, a troufám si tvrdit, že kdybychom hráli dřív než od sedmi večer, bylo by jich ještě víc. V takové atmosféře ještě kluci nehráli, samozřejmě s výjimkou těch, kteří naskočili za áčko. Rodiče a známí hráčů i ti další, kteří nás přišli podpořit, nás vyloženě hnali a bylo to hrozně příjemné. Myslím si, že na ten okamžik, kdy zazněla siréna a mohli jsme si nasadit postupové čepice, žádný z hráčů hned tak nezapomene.
Váš úspěch byl vyloženě týmovou záležitostí, ale dobré mužstvo dělají osobnosti. Máte nějaké hráče, které stojí za to vyzdvihnout?
Budu pořád dokola opakovat jedno slovo: tým, tým, tým…! Sešla se skvělá parta, kluci se neskutečně semkli a všechno klapalo. Nic z toho se nenarušilo ani těmi prosincovými příchody, právě naopak. Je třeba zmínit, že dobrým pojítkem mezi hráči a trenéry byl Radek Jindra, který po Vánocích rozšířil náš realizační tým a pomáhal nám v kabině i při trénincích na ledě. Ohromnou práci s gólmany odvedl trenér brankářů Hynek Kůdela. O šíři našeho kádru už jsme mluvili, bylo nás nějakých devětadvacet, ale všichni táhli za jeden provaz a vytvořili opravdu skvělý tým. No vidíte, už jsme u toho slova zase… Ono by to ale vlastně jinak ani nešlo.
Po zmíněném doplnění a rozšíření kádru se někteří z hráčů ocitli pod čarou zápasové sestavy, což pro ně jistě nebylo příjemné. Ani to nenarušilo chod mužstva, byť třeba jen letmo?
Nic takového jsme neregistrovali, ta parta opravdu táhla od začátku až do konce za jeden provaz. Jak jste sám říkal, pro některé to nemuselo být příjemné a každý chce hrát. My jsme se ale klukům snažili opravdu důkladně vysvětlit, že pro ten závěr potřebujeme mít na ledě hráče s nejlepší formou a nejlepší kondicí. Byla tam nějaká zranění, někomu to ubralo síly. Řekl bych, že to všichni pochopili. Ano, třeba někteří mladší hráči ten přetlak tak trochu odnesli, pod tím úspěchem jsou ale podepsaní úplně všichni a se všemi počítáme do startu nové sezony ve vyšší soutěži. Teď už bude jen na nich, jestli si to vybojují nebo ne.
Tím se dostáváme k nadcházející ligové sezoně. Jak náročné bude poskládat tým, který v ní uspěje?
Především je pozitivní, že jsme ten úspěch nevybojovali výhradně s dorazovými hráči, právě naopak. V mužstvu jsme měli jen pět kluků ročníku 2004 včetně později příchozího brankáře Pavla Puldy. O ty do další sezony z důvodu stanovené věkové hranice přijdeme, ale pokud nám nebudou chtít někteří další kluci utéct jinam, tak zůstane kostra týmu v podstatě stejná. Proto věřím, že se nám to mužstvo bude tvořit velmi dobře. Loni na tom byla podobně Třemošná a v lize hrála natolik důstojnou roli, že postoupila do play-off. I z tohoto pohledu se nám ta sezona jeví velice pozitivně.
Poslední odpověď jistě vyplní další slova díků…
Přesně tak. Velký dík patří vedení klubu, které nám vytvořilo parádní podmínky. Troufám si tvrdit, že byly v dané soutěži víc než nadstandardní a staly se hodně důležitým aspektem v tom, že se nám nakonec podařilo vysněný cíl splnit. O tom, jak skvěle pracovali hráči, už jsme mluvili. Poděkovat je potřeba i rodičům, kteří nám pomáhali ve všem, co bylo potřeba, a celému realizačnímu týmu. Bylo cítit, že tady za námi lidé stojí, a hnalo nás to dopředu. Teď nás čeká nová velká výzva a musíme udělat všechno pro to, abychom byli i v nové soutěži úspěšní.
