Nový kouč A-mužstva Radek Bělohlav: "I pro mě to bude nová zkušenost," prohlásil. A co příprava?
Po necelých třech sezonách ve službách brněnské Komety se rozhodl pro návrat domů na jih Čech a měl dokonce v úmyslu si od hokeje dočasně odpočinout. Pak ho ale zastihla výzva jménem HC Tábor a byla natolik silná, že se ji nakonec rozhodl přijmout. Aktuálně už trenér RADEK BĚLOHLAV překročil se svými novými svěřenci práh přípravy na suchu a společně se chystají na sezonu, ve které bude mít táborský druholigový tým znovu hodně smělé ambice.
Jak klikaté cestičky vedly k vašemu rozhodnutí zvednout pomyslnou táborskou rukavici?
Seběhlo se to všechno hrozně rychle. Odešel jsem z Brna a chtěl jsem se už i s ohledem na rodinu vrátit domů. Původně jsem byl rozhodnutý si od hokeje na chvíli odpočinout. Nabídka z Tábora přišla v podstatě až v průběhu května. Chvíli jsem se rozhodoval, ale pak jsem po rozhovorech s ředitelem klubu Michalem Šušákem a Alešem Krátoškou usoudil, že by to mohla být zajímavá práce; práce s týmem, který má vysoké ambice a působí v něm i kluci, které znám už z dřívějška a z nichž jsem některé i trénoval. Navíc za Tábor hrál řadu let můj brácha, takže i od něj jsem vlastně dostal doporučení... (úsměv)
V posledních letech jste působil ve vyšších hokejových sférách, jak u mládeže, tak i v seniorské kategorii. Nyní jste se ocitl ve druhé lize. Bude to pro vás v něčem odlišné?
Rozhodně ano. Mám tím na mysli spíš organizaci tréninků jako takových. Je zapotřebí skloubit přípravu kluků, kteří pracují nebo studují, i těch, kteří přišli nově. Vesměs se jedná o hráče, kteří hokej umějí a působili v něm i na vyšších úrovních, ale teď se rozhodli jít jinou cestou a hrát tuto soutěž. I pro ně to bude změna a nová zkušenost. Právě organizaci přípravy je tedy zapotřebí co nejlépe nastavit. Na druhé straně právě tady poznáte, kdo má hokej opravdu rád.
Pro vás coby trenéra je druhá liga v podstatě novou soutěží. Měl jste příležitost ji nějakým způsobem vnímat a sledovat?
Přiznám se, že v poslední době téměř vůbec. Ani jsem neměl jak... Je ale fakt, že v uplynulé sezoně měla Kometa licenci na druhou ligu a hrálo v ní její B-mužstvo. To byla vlastně jediná taková zkušenost a spojitost s touto soutěží.
Pocházíte ze Soběslavi, ale ve své hráčské a později i trenérské kariéře jste odtud mířil spíš jižním než severním směrem. Jak moc velkou známou či neznámou je pro vás prostředí v Táboře?
Pravdou je, že v Táboře jsem toho dost odehrál ještě jako žáček. Byl navíc i jedním z prvních míst, kam jsem se svým synem jezdil na zápasy i turnaje. Účastnil jsem se tady i trenérských seminářů, takže možnost poznat zdejší zázemí jsem měl. Parádní je samozřejmě stadion, to je v podstatě nadčasová záležitost.
Přípravu s týmem jste zahájil ve středu. Jaký bude její další harmonogram?
Je to všechno opravdu hodně narychlo. Táborští kluci měli dlouhou sezonu
a potřebovali nějaký čas na to, aby si od hokeje stihli trošku odpočinout. Když jsem mužstvo přebral, bylo zapotřebí co nejrychleji něco dělat, a právě proto jsme v nějakém režimu začali už teď ve středu. Jde o samotné hráče, aby z toho zaprvé nevypadli, a za druhé nebyli nervózní, že se ještě nic neděje. Příprava na suchu potrvá do konce června, takže necelých šest týdnů. Chceme, aby tréninky byly pestré a intenzivní. V rámci možností kluků se budeme snažit potkávat
co nejčastěji. Máme program na každý den a v úterý dokonce dvoufázový, samozřejmě s ohledem na práci a jiné povinnosti hráčů. Předpokládáme, že na led bychom šli 24. července.
Za centrum přípravy na suchu jste nově zvolili Soběslav. Proč?
Jak už bylo řečeno, všechno se odehrálo dost nakvap. Vím, jaké možnosti a podmínky areál v Soběslavi nabízí, takže se je budeme snažit využít. Včetně spolupráce se zkušeným kondičním trenérem Romanem Bernatem. Už při těch prvních trénincích kluci viděli, že to jde i trochu jinak, než takovým tím 'ruským' drilem. Myslím si, že zapojili i svaly, o kterých doteď ani nevěděli, že je v těle mají.
Máte už v hlavě plán přípravných utkání?
Zápasový program momentálně stále ještě plníme. S výjimkou prvního týdne na ledě bychom chtěli hrát utkání minimálně dvakrát v týdnu. Proto sháníme ještě další soupeře. V tuto chvíli máme potvrzené Znojmo, Jihlavu, Příbram, reprezentaci Koreje, Letňany, a dále domlouváme Linz a taky Motor, kde uvidíme, jestli půjde vyloženě o juniory nebo o kombinaci juniorky s áčkem. Náš plán a předpoklad je někde kolem deseti až dvanácti zápasy. Máme v tuto chvíli široký kádr a chtěli bychom dát klukům dostatečnou šanci a prostor se ukázat.
Tábor bude mít i v nadcházející sezoně vysoké ambice, což ostatně dokládá také nedávno zveřejněný výčet posil. Cíle jsou tedy víceméně zřetelné…
Já osobně nemám rád řeči typu 'musíme postoupit' a podobné, protože se to mnohdy strašně vymstí. Zaprvé to všechno hráče příliš svazuje, a navíc je třeba přemýšlet také o konkurenci, která má stejné cíle. Je třeba vycházet z momentálního fungování a možností klubu. Ano, klub se rozhodně chce posunout, ale platí to třeba i pro obchodní či marketingový vývoj. Všechno má nějaký svůj čas a vývoj.
Prozradíte, jaké jsou vaše osobní přání či vize?
Jak už tady zaznělo, i pro mě to bude svým způsobem nová zkušenost. Kluci nejsou profíci a musím si je získat na svou stranu, například i tím, jaký budeme chtít hrát hokej. Oni letos dokázali maximum toho, co v soutěži dokázat lze. Mají za sebou parádní sezonu a lidi to muselo bavit. Ukázaly to nejen návštěvy v play-off, ale i na základní část chodily počty diváků, které mnohdy nejsou ani v první lize. Když nám to půjde a hokej nás bude bavit, tak vysoké návštěvy na stadion přilákáme znovu. Mým cílem je, abychom zopakovali tu minulou sezonu a bavili diváky atraktivním útočným hokejem, který bychom rádi produkovali. Hlavně doma se nemůžeme schovávat a budeme chtít hrát aktivně. Mám svou vizi, jak by to mělo fungovat, ale ta vzejde z toho, jak to budou hráči schopni vnímat a naplňovat. Ti kluci mají samozřejmě už nyní můj obdiv. Po práci jdou makat, a i když jsou unavení, položí se do toho znovu. Otázkou je, kolik toho nakonec zvládnou, ale na druhé straně jsou to pro mě stejní hokejisti, jací hrají v extralize. Měli by mít ale neustále v hlavě, že přijdou i nepříjemné věci a každý si bude muset stále dokola svůj post obhajovat; 'ano, jsme sice spoluhráči a kamarádi, ale já tě chci vytlačit z první lajny, ze druhé, já chci hrát…' Tak to prostě musí být.
