Naším největším soupeřem jsme my sami, zdůraznil kapitán týmu Jakub Suchánek

Táborské mužstvo se v uplynulém týdnu elegantně přeneslo přes nástrahy osmifinále a brzy zvedne z ledu rukavici s nápisem HC Wikov Hronov. Ještě než se tak stane, vyzpovídali jsme kapitána modro-bílé hokejové družiny JAKUBA SUCHÁNKA. Jak vidí ve zpětném zrcátku skončenou sérii s ústeckým Slovanem? A co očekává od houževnatého čtvrtfinálového soka z Hronova?

Ohlédněme se ještě ve zkratce za průběhem úvodní série play-off proti Ústí. V čem hledat její největší přínos do dalších bojů, a případně i negativa, který je zapořtebí do nejbližších střetnutí odbourat?
Ať už bylo první kolo jakékoliv, zvládli jsme ho úspěšně a pro naši psychiku je to rozhodně jen dobře. Výše našich vítězství možná může být určitým povzbuzením pro sebevědomí, ale každé z nich znamená prostě získaný bod, a nic víc. Výsledky jako takové rozhodně nepovažujeme za podstatnou věc. Co se týče nedostatků, nějaké se samozřejmě objevily; musíme dál pracovat na tom, abychom je maximálně eliminovali a doladili detaily, protože právě o nich play-off je. Hladký průběh série nám k tomu dal čas a prostor, což je samozřejmě pozitivní.

Ohromným bonusem skončené série byla více než třítisícová návštěva sobotního třetího duelu. Očekával jste, že fanoušci prolomí tuto hranici tak brzy po startu play-off?
Musím se přiznat, že mě to až tak nepřekvapilo. Dobře víme, jaké publikum v Táboře máme, a už v minulosti se to mnohokrát ukázalo.  Za celou kabinu i za klub jsem samozřejmě rád, že tady hokej lidi táhne a baví. Je to něco, co má obrovský zvuk a nese se napříč celou republikou. Takové návštěvy na zápasech třetí nejvyšší soutěže jsou opravdu mimořádné. Pro nás je to strašně důležitá věc, moc nám pomáhá a ohromně si jí vážíme.

Sebevědomý a elánem sršící Hronov vyřadil ve třech utkáních pražskou Kobru a bude pro vás jistě tvrdým oříškem k rozlousknutí. V čem musíte být nejvíce obezřetní, abyste byli i ve čtvrtfinálové sérii úspěšní?
Ke konkrétnímu soupeři bych se nijak obšírně vyjadřovat nechtěl. Víme, že nás na naší cestě čekají nějaké překážky, a jak se jmenují, to je úplně jedno. Naším největším soupeřem jsme my sami. Musíme se soustředit výhradně na svůj výkon, a když ten bude v pořádku, tak to dobře dopadne. Faktem je, že už v základní části se dalo predikovat, jak velký kus cesty Hronov od loňska ušel a jak obrovský kus práce tam udělali. Je to mladý, bruslivý a nepříjemný tým, jehož sílu registrujeme. Se vším respektem k němu ale platí, že to bude jen a jen o tom, jaké výkony předvedeme my.   

Pro přípravu na čtvrtfinále si oba celky vybudovaly luxusní týdenní prostor. Co všechno taková prodleva před dalšími boji přináší?
Dá se na to koukat různými úhly pohledu. Na jedné straně získáte víc času na doléčení šrámů, což jsme naštěstí až tak nepotřebovali, a na dolaďování nedostatků ve hře. Z druhé stránky vypadnete z herního rytmu a pro někoho to může být nepříjemné, což je ale dost individuální. Vyhrát sérii 3:0 je ale podle mě jen dobře. Nabereme síly a v klidu se připravíme na další kolo.

Otázku na výsledek série či jednotlivých střetnutí byste jistě nechal bez odpovědi. Požádáme tedy o jiný tip: na jakou metu se podle vás vyšplhá počet diváků v ochozech táborského stadionu?
Nemám ani tak tip, jako spíš přání. Bylo by skvělé, kdyby k té kulise, která už teď byla fantastická, přibylo v rámci druhého kola třeba pět set nebo sedm set diváků. Myslím si, že táborská hokejová obec by zase po letech mohla zažít něco, co tady dlouho nebylo. A co bychom určitě my hráči i fanoušci rádi zažili...