Trenér brankářů Adam Petřík: Chci, abych kluky někam posunul a měli hokej rádi

05.02.2020 23:08, autor: Pavel Šácha
Trenér brankářů Adam Petřík: Chci, abych kluky někam posunul a měli hokej rádi


Dvaadvacetiletý Adam Petřík je momentálně mužem štěstěny. Plní si sen, který si už v osmnácti letech směle zakreslil do svých životních plánů: přetavit poměrně krátkou hokejovou kariéru v práci trenéra brankářů. Od října se plnohodnotně stará o gólmany v klubu HC Tábor a trenérské ostruhy sbírá i předává také v roli svazového regionálního trenéra brankářů. „Miluju hokej a moje hobby se teď stalo i mou prací,“ pochvaluje si Adam Petřík.    

Kde jste našel pramen své současné pozice trenéra brankářů?
 Úplně poprvé jsem se k trénování dostal už v době, kdy jsem tady chytal za juniorku. Chodil jsem pomáhat panu Kovačovi (úspěšný trenér táborských brankářů – pozn. aut.), ale to bylo možná tak desetkrát za sezonu. Už od osmnácti let jsem ale věděl, že bych se tím chtěl jednou živit; mít to jako svůj velký koníček a práci zároveň. Byl to takový můj sen. Když se vrátím k panu Kovačovi, tak právě on a můj otec mne naučili hokej opravdu milovat. Pak jsem ale musel na operaci, a už jsem se po ní k hokeji nevrátil. Potřeboval jsem se soustředit na to, abych dokončil školu. Hned potom jsem odletěl do Anglie.

Právě tam jste se nakonec k hokeji vrátil, je to tak?
 Odlétal jsem tam bez jakýchkoliv vizí. Chtěl jsem si zkusit žít sám a živit se sám. Pravdou je, že zhruba po nějakých čtyřech měsících mi začal hokej chybět. Chodil jsem v té době v Manchesteru pomáhat na školku bruslení, ale moje trenérská štace začala vlastně až po návratu domů. Kontaktoval jsem Viktora Lukáše, který organizuje velké kempy v Berouně, a tam jsem v zimě 2018 začal objevovat trenérský svět.

Kudy vedly z kempů krůčky do táborského klubu?
 První kontakt byl loni s Mambami (ženský hokejový tým – pozn. aut.), a taky s panem Matušíkem, který trénovat dorost. Dohodli jsme se, že začnu pracovat s jeho gólmany. Během té sezony jsem začal spolupracovat i s klukama v áčku. Největší zlom pro mne nastal, kdy jsem se loni v létě dostal mezi čtrnáct trenérů do brankářské komise na svazu, což beru ve svém mladém věku jako velký úspěch, a především ohromnou poctu. A další nesmírně důležitý krok přišel v říjnu, kdy jsem převzal tady v Táboře klubové gólmany. A protože zároveň působím i jako regionální trenér brankářů, naplnilo se to, co jsem si tak moc přál. Moje hobby se stalo mou prací.

Co tedy obnáší vaše současná trenérská činnost?
 V klubu se starám o všechny brankáře od přípravek až po áčko. Když vezmu ty nejmenší, chci po nich především to, aby si zkusili všechno, tedy i hru
v útoku. Aby se prostě naučili bruslit a vnímat hokej jako takový. Úplně nejdůležitější samozřejmě je, aby měli z hokeje radost a chodili z tréninku veselí. Bylo
by fajn je naučit hokej milovat tak, jako ho miluju já.
U gólmanů od šesté do deváté třídy už pilujeme takové ty specifické brankářské věci, které kluci prostě musejí znát a dostat je pod kůži. V dorostu, juniorce
a v áčku jde pak hlavně o zdokonalování naučených dovedností. Zároveň už člověk plní roli určitého konzultanta a parťáka pro debaty o brankářských věcech. V těchto kategoriích už je to hodně o psychice a mentalitě těch kluků. Myslím si, že se na tyhle věci v Česku ještě dost zapomíná. U gólmanů – pokud samozřejmě svědomitě pracují na hokejových věcech – je to šedesát procent jejich výkonu. Jakmile si brankář věří, je neprůstřelný (úsměv)

Prozradíte, jak časově náročná práce to pro vás je?
 V tomhle směru je to pro mne úplně jednoduché. Na zimáku trávím celé dny, a to hlavně proto, že jsem tu rád. V současnosti to mám pořád dost napjaté, protože ještě dodělávám svou dosavadní práci. Hodně toho samozřejmě obnáší i svazová práce. Mám na starosti čtyři jihočeské kluby, konkrétně Soběslav, Veselí nad Lužnicí a oba kluby v Jindřichově Hradci.

Můžete náplň této činnosti přiblížit?
 Objíždím kluby a konzultujeme tréninkové záležitosti. Zkušenostmi, které sbíráme, se s tamními trenéry navzájem obohacujeme. Čím víc očí a názorů, tím lépe pro brankáře. Neslyší jen ten jeden směr od svého trenéra, ale dostane i jiný pohled na věc. Ke svazové práci patří i předávání různých dokumentů a portfolií pro další činnost. Jako zástupce svazu jezdím na krajské srazy VTM (projekt Výchova taĺentované mládeže – pozn. aut.). Mimochodem, Daniel Jansa od nás z Tábora chytal na olympiádu dětí a mládeže a aktuálně je v širším reprezentačním výběru do 15 let, což je velký úspěch, a moc mne to těší.

Jak moc může trenér brankářů vnést do zažitých tréninkových standardů své poznatky a metody?
 Hokej obecně, ale obzvláště brankářské věci se strašně rychle vyvíjejí a mění. Všechno je rychlejší, zmenšují se výstroje… Z toho vyplývá, že i brankáři musejí být rychlejší a pracovitější. Já osobně chci, aby ti kluci měli sjednocené informace. Když se pak případně přesunou do jiného a lepšího klubu, musejí vědět, co po nich vlastně ten či onen trenér chce. Když to přenesu na svou práci regionálního trenéra, je nutné trochu potlačit svoje vlastní ego a dát výchově brankářů jednotný směr. Až moc se tady rozvíjely individuality, a kluci jsou pak zmatení, když po nich někdo vyžaduje něco jiného. Řekl bych ale, že se to zatím docela daří.

Zastavme se u přístupu mladých brankářů ke svým hokejovým povinnostem. Jakou máte v tomto směru zkušenost?
 Nutit někoho, aby miloval hokej, samozřejmě nikdo nemůže. Myslím si, že každý má dělat hokej z nějakého vlastního důvodu, a ne třeba jen kvůli rodičům nebo holkám. Co zatím vidím v Táboře, jsou kluci z hokeje nadšení a baví je to. To je pro mne strašně důležité. Chci, aby to pro ně byla sice dřina, ale zároveň i velká zábava.

Jak často narážíte na názory lidí z hokejového prostředí, že jste na práci trenéra příliš mladý?
Slýchám to samozřejmě poměrně často. Jsi mladý, nemáš nic za sebou, žádné zkušenosti… Já si naopak myslím, že je to výhoda, když je mi teprve dvaadvacet let. Díky tomu, že jsem mladší, mám k těm klukům blíž. Vidím to třeba u dorostu, kde je jim patnáct, šestnáct let. Na jedné straně mne respektují, ale zároveň spolu máme takový kamarádský vztah; nebojí se za mnou přijít a o čemkoliv se pobavit.

Funguje to i u A-mužstva, kde jste generačním vrstevníkem obou gólmanů?
 Je to v podstatě stejné. Například k Davidovi Novákovi jsem dost vzhlížel; oba spolu s Michalem Novákem pak za mnou sami přišli, jestli bych se na ně nekoukl a nepracoval s nimi. Mám velkou radost z toho, že se navzájem respektujeme. Musím říct, že bych každému přál vidět, jak k hokeji přistupují. V létě ani v sezoně nevypustili jediný trénink. Jsou to dříči, které obdivuju. David měl smůlu, že ho v tu nejhloupější dobu postihla nepříjemná nemoc a byl dlouho mimo, takže hodně té práce přišlo vniveč. Michal Novák je neskutečný pracant, který udělal obrovský posun nahoru, strašně zrychlil a dokáže lépe pracovat s psychikou. Ještě bych se ale zastavil u Kuby Korytara z dorostu. S ním pracuju v podstatě už rok a půl. Je to kluk, který odešel z Motoru a udělal neuvěřitlený progres. Začal si věřit, hrozně moc pracovat a v šestnácti letech trénuje s áčkem, což je pro něj super. Je skvělé, že mu to trenéři umožnili. Jde hrozně nahoru, a dokazují to i jeho vysoká čísla v extralize dorostu. Svůj tým neskutečně drží nad vodou.

Máte v hlavě nějakou další metu, na kterou byste se chtěl postupně posunout?
 Momentálně si žádné dlouhodobé cíle nedávám. Jsem tady v Táboře a mám to tu rád. Mojí vizí je to, abych kluky někam posunul, měli radost z hokeje, a třeba si za deset let řekli, jak bylo super, když trénovali s panem Petříkem (úsměv). Co za nějaký čas přijde, to budu posuzovat až v dané chvíli.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hokejové střípky
  • Letňany jsou ve čtvrtfinále

    Út 19.03. |

    Jediný gól z hole zkušeného Pavla Mrni rozhodl o vítězství Letňan v pondělním čtvrtém zápase osmifinálové série na ledě Děčína. Jeho trefa z šesté minuty prodloužení znamená pro hostující Letce postup do čtvrtfinále, ve kterém si to rozdají s ambiciózním Chomutovem.    

  • Trenérský štáb A-týmu doplní v play-off Milan Dančišin

    Po 11.03. |

    Na lavičce A-mužstva bude v letošním play-off druhé ligy působit trenérský triumvirát. Stávající kouče Richarda Loba a Jakuba Grofa doplní do trojice lodivod extraligového dorostu Milan Dančišin st., který už si letos práci na lavičce "áčka" vyzkoušel ve dvou utkáních. Popřejme trenérům i jejich týmu hodně zdaru.

  • K osmifinále mají blíže Benátky a Kobra

    Út 05.03. |

    Úterní zahajovací zápasy předkola play-off přiblížily k branám osmifinále oba hostující celky. Benátky nad Jizerou si odvezly vítězství 4:3 z Ústí nad Labem, Kobra Praha vyhrála 4:1 v Mostě. Odvetné zápasy se hrají ve čtvrtek 7. března od 18 hodin v Benátkách a v Praze.   

    Více...
  • Táborská reprezentační stopa

    St 31.01. |

    V tuzemském hokejovém kalendáři se blíží vlna mládežnických reprezentačních akcí. V plánech trenérů národních výběrů nechybějí ani hráči, kteří vzešli z táborské hokejové líhně. Ve dvacítce figuruje mezi náhradníky pro Turnaj pěti zemí ve švýcarském Klotenu útočník Vojtěch Spěváček, který aktuálně válí za juniorku Třince. Pro sedmnáctku se podobná konfrontace se čtyřmi špičkovými soupeři odehraje v Porubě a Kravařích. V soupisce náhradníků pro tuto akci je také jméno Antonína Klatovského, toho času ve službách plzeňské juniorky.

  • Stříbro pro Adélu. GRATULUJEME!

    Po 15.01. |

    Útočnice deváté třídy HC Tábor Adéla Pánková je vicemistryní světa! Soběslavská odchovankyně byla významnou součástí stříbrné party českých juniorek na právě skončeném světovém šampionátu ve švýcarskou Zugu. Srdečně gratulujeme! 

    Více...
Starší aktuality