Tomáš Matušík: Pokud si kluci přenesou svou vášeň a pracovitost z léta na led, sezony se neobávám
Mladší dorost HC Tábor bude v nadcházející mistrovské sezoně ostře sledovaným výběrem. Po roční odmlce si vybojoval návrat do extraligových kruhů a v elitní společnosti chce tentokrát pobýt déle, než jen jednu sezonu.
Úkolu udržet u Jordánu nejvyšší hokejovou soutěž se za asistence postupového trenérského tandemu René Skalický – Petr Bačo ujal Tomáš Matušík. Muž, jehož podpis září pod veskrze úspěšným působením táborského A-týmu v novodobé druholigové éře.
Po skončené sezoně se ale klub rozhodl pro změnu u kormidla svého elitního výběru a před zkušeným koučem vyvstala nová situace. „Postupně jsem se smiřoval s tím, že v téhle sezoně trénovat,“ přiznal Tomáš Matušík, kterému však záhy přistála na stole nová výzva s visačkou extraligy mladšího dorostu. Bez přílišného váhání ji přijal a v současné době už se svými mladými svěřenci netrpělivě přešlapuje v předsálí nejvyšší soutěže.
Kudy se ubírala vaše cesta na lavičku extraligového týmu mladšího dorostu? Zaznamenal jste na tento krok nějaké reakce?
Můj přesun se odvíjel velice jednoduše. Po oznámení vedení klubu, že se mnou na post trenéra u A-týmu nepočítá, jsem se postupně smiřoval s tím, že v této sezoně nebudu trénovat. Asi za čtyři nebo pět dní mi ale volal pan Nevšímal, jestli bych nechtěl trénovat náš dorost, a postupně se všechno domluvilo s vedením klubu. Rozhodoval jsem se velmi snadno. U hokeje jsem chtěl zůstat, baví mě a mám ho rád. Už v minulosti jsem říkal, že by mě hodně lákalo zkusit trénovat extraligovou dorosteneckou kategorii a utkávat se v ní s těmi nejlepšími hráči a kluby. U mne tedy proto nebylo co řešit. A reakce? Žádné jsem nezaznamenal, ani jsem je nevyhledával.
Předpokládám, že jste ani v případě mladých hráčů nezůstal nic dlužný náročnosti letní přípravy. Bylo těžké kluky přesvědčit o tom, jak moc je pro ně dřina na suchu před extraligou důležitá?
Myslím si, že z náročnosti jsem neslevil. Pochopitelně to ale bylo o dost jiné, než u mužů. Po celou letní přípravu jsme například neměli v ruce činku. Sílu jsme dělali pouze vlastní vahou. Přesvědčit kluky k poctivému tréninku bylo velice jednoduché. V podstatě ani k žádnému přesvědčování nedošlo. Odtrénovali celou letní přípravu skvěle. Někteří byli možná trochu vykulení z těch prvních týdnů, ale postupně se všichni zapracovali, zvykli si na ten způsob tréninku a neměli jsme ani náznak sebemenšího problému.
Můžete se ohlédnout za průběhem letní přípravy?
Trénovali jsme šestkrát týdně. V pondělí dvakrát, a pak každý den jednou až do pátku. Co se týče skladby přípravy, tak to byla taková ta letní klasika. Běhali jsme, skákali jsme, chodili do posilovny a poměrně dost jsme se věnovali v tělocvičně gymnastice. Tady musím poznamenat, že mě kluci dost překvapili. S gymnastikou jsou na tom fakt velice slušně. Salta, výmyky na hrazdě, šplh na laně, to pro ně vůbec nebyl problém. Pro zpestření jsme zařadili crossfit trénink v novém fitku na Náchodském Sídlišti a jednou týdně jsme chodili cvičit k paní Kundrátové na zimní stadion. Obojí bylo výborné. Taky jsme si hráli, ale v omezené míře. Nějaká práce se prostě v létě udělat musí, když chcete hrát v sezoně dobrý hokej. Docházka a přístup hráčů, jak už jsem uvedl výše, byl absolutně bez problémů. Dojmy z přípravy mám tedy jen příjemné. Chlapci v sobě mají vášeň pro trénink, hokej milují a tak - i když dnes už to není samozřejmost - by to mělo v jejich věku být. V této části přípravy mě prostě nezklamalo vůbec nic.
Po krátkém odpočinku jdete už v sobotu 28. července na led. Čekají vás nejen tréninky, ale i velmi náročný zápasový program. Co všechno od tohoto období očekáváte?
Musíme postavit a složit mužstvo. Odehrajeme 15 přípravných zápasů a k tomu budeme velice vydatně trénovat. Celý srpen dvoufázově a v týdnu soustředění budeme trénovat čtyřikrát. Bude toho dost; nikdy jsem tolik přáteláků hrát nechtěl, aby se náhodou moc nevyhrávalo. Vždyť to znáte, že když se daří v přípravě, tak pak v sezoně… Ale zvolili jsme to s kolegy takhle, protože je nás opravdu hodně a chceme se o budoucím kádru pro extraligovou sezonu spravedlivě tozhodnout. Na začátku září už najedeme na klasický týden v závodním období a v sobotu 8. září začínáme soutěž v Hradci Králové.
Jaký je váš nejpalčivější problém před novou sezonou?
Žádný takový zatím nemám, natož palčivý. S kolegy jsme řešili třeba organizaci prvních tréninků, protože nás bude na ledě pětatřicet. S takovým počtem nemám absolutně žádnou zkušenost, takže jsem sám zvědavý, jak to bude vypadat. A asi nejvíc nás ve volnu zaměstnala rekonstrukce kabiny. Ta se povedla, je opravdu krásná. Když teď mám tu možnost, chtěl bych tímto ještě jednou poděkovat některým rodičům, kteří nám s ní výrazně pomohli, a také mému kolegovi Petru Bačovi, který na té kabině odvedl absolutně nejvíc parádní práce.
Zahajovací složení týmu pro extraligu určí až přípravné zápasy. Přesto, jste aktuálně s jeho skladbou spokojený?
Na to je těžké odpovědět, ale v podstatě spokojený jsem. Asi to vždy může být lepší, ale také horší. To je stejné jak v životě. Pokud si kluci přenesou svou pracovitost, zápal a vášeň z léta na led, tak se neobávám, že by ta naše sezona měla být špatná. Jestli se ale povede to, o čem všichni sníme, to pochopitelně v tuhle chvíli nevím.
Je cíl pro nadcházející sezonu totožný s vaším osobním očekáváním či přáním?
Náš úkol je asi logicky daný. Zajistit Táboru, aby se zde hrála extraliga dorostu i v té další sezoně. Do té nejbližší jdeme s cílem, který je zároveň snem, že se nám to podaří. Od sezony očekávám, že v ní sehrajeme spoustu krásných utkání, že budeme všichni na náš krásný zimák chodit rádi a budeme se na sebe těšit. A že vytvoříme výbornou partu, ve které nám bude fajn. Zatím to tak je. Své osobní přání si nechám pro sebe. Mám ho a sním o tom, že se mi splní. Uvidíme v březnu... Člověk si ale nemá dávat malé cíle. Je to tak, ne?
