S trenérem Tomášem Matušíkem na procházce obdobím táborské hokejové renesance
Od chvíle, kdy se táborský seniorský hokej zřítil z opojných výšin první ligy do chladných krajských vod a započal úmornou práci na svém restartu, uplynuly už čtyři roky.
Právě v oněch čtyřech „renesančních“ kapitolách třímal trenérské kormidlo týmu Tomáš Matušík, jenž se nyní se svými svěřenci chystá na další druholigový ročník. Právě jeho jsme proto požádali, aby se stal na chvíli průvodcem uplynulými roky a podělil se s fanoušky o své pocity z tohoto období. „Každá ta sezona byla vlastně specifická a svým způsobem jedinečná,“ předesílá hned v úvodu.
Sezona první – krajský přebor
„Všechno začalo tím, že jsem musel přesvědčit kluky, kteří už měli hokej jen jako hobby, aby šli do přípravy a zase podstoupili tvrdou dřinu. Jejich reakce byla tehdy fantastická a věřil jsem, že se rodí něco mimořádného. Pak už jsme všechno směřovali k jedinému cíli. Podařilo se nám ho dosáhnout, postoupili jsme a cítili obrovskou euforii i úlevu zároveň.“
Sezona druhá
„Přes léto se povedlo složit opravdu výborný tým, podle mého názoru kvalitativně úplně nejlepší ze všech těch tří druholigových ročníků. V úvodu bylo znát, že mužstvo vstupuje do sezony tak trochu s obavami, co se vlastně bude dít. Navíc mi přišlo, že nás někteří soupeři neberou jako nováčka až tak vážně. Nakonec jsme ale prožili hodně euforickou a krásnou sezonu, která vyústila v prvenství v základní části, skvělé play-off a účast v baráži o první ligu.“
Sezona třetí
„Po první sezoně ve druhé lize došlo k určité negativní úpravě kádru. Z plánů nám vypadli Vojta Mrkvička, David Nedorost a Roman Šulčík, se kterými najednou odešlo z mužstva 73 gólů. To bylo samozřejmě hodně citelné oslabení. Na druhé straně je fakt, že se nám vrátil Martin Mařík. V určitých pasážích soutěže jsem měl pocit, že se týmu nechce jít úplně na krev a spoléhá na to, že některé špatně se vyvíjející zápasy zvládne jen rutinou. Navíc se výrazně změnil přístup soupeřů směrem k nám. Nakonec jsme sezonu ukončili v posledním kole play-off na Kolínu. K baráži jsme přitom měli zase hodně blízko. Rozhodl zkrat v závěru čtvrtého zápasu, který jsme jinak odehráli výborně a ještě chvilku před koncem jsme vedli. Jsem přesvědčený, že pokud bychom ho tak hloupě neztratili, v pátém utkání doma už by kluci Kolín přejeli.“
Sezona čtvrtá
„Letos jsme odehráli bezesporu další výbornou sezonu a znovu se dostali do baráže. Nicméně snad úplně poprvé jsme se v ní dostali až na úplné dno, a to po zápase v Pelhřimově. Sáhli jsme k pohovorům s týmem i jednotlivci a cítili jsme, že se ta naše konstantní pohoda pramenící z nesporné kvality mužstva vytrácí. O to úžasnější pak bylo sledovat tým, jak se dere nahoru a doslova se rve o to, aby se vrátilo tam, kam patří. Během čtrnácti dnů jsme byli zpátky, a nakonec jsme si tu euforii udrželi až do konce. Je ale třeba přiznat, že letošní play-off bylo nejtěžší ze všech dosavadních ročníků. Hlavně v sériích se Žďárem a Kobrou to nebylo vyloženě jen o kvalitě, kondici a nasazení, ale jednoznačně i o sportovním štěstí.“
Sezona pátá – výhled
„Těžko říct, co nás v nové sezoně vlastně čeká. Důležité je, že se ní můžeme odrazit od zkušeností, které nám evidentně daly ty čtyři předchozí roky. Já osobně si každý ročník podrobně analyzuju. Píšu si jeho zápory i klady, které bych rád přenesl do naší další práce. Z hlediska mne jako trenéra je ta nabytá zkušenost nepřenosná. Samozřejmě se znovu můžeme dostat do určitých problémů a udělat nějaké chyby, jinak to vlastně ani nejde, ale věřím, že právě ty čtyři předchozí sezony nám je pomohou maximálně eliminovat. Jestli se to podaří nebo ne, to se teprve ukáže. Hokej ale není žádná věda. V zápase musíme dát víc gólů, než kolik jich dostaneme. A hlavně se jím bavit, to je totiž úplně to nejdůležitější.“
