S Jakubem Suchánkem o minulé sezoně, extraligové výzvě jménem Dukla Jihlava i o táborském hokeji
Před třemi lety se vrátil z působení ve Francii a podstoupil zkoušku v přípravě obrozeného Motoru České Budějovice. Uspěl, zabydlel se… a jen o rok později ho fanoušci prvoligového jihočeského klubu zvolili nejužitečnějším hráčem týmu. Poslední ročník ovšem otočil kormidlem jeho hokejového bytí hned dvakrát o sto osmdesát stupňů. A nový kurs? Extraliga!
Táborský obránce Jakub Suchánek si v poslední době na „bezvětří“ ve své kariéře rozhodně nemůže stěžovat. Po skvělém ročníku 2015 - 2016 se v hierarchii ambiciózního jihočeského klubu postupně propadl až za hranici sestavy. Trenéři Stavjaňa se Štrbou sázeli na jiné hráče a jméno řízného beka opět zahrnuli do svých plánů až pro několik zápasů v play-off i v baráži.
Po sezoně se cesty Jakuba Suchánka a Motoru rozešly. A když už to vypadalo na stěhování v rámci WSM ligy, přišla nová a mimořádně atraktivní výzva - na dvaatřicetiletého válečníka ukázal nováček nejvyšší soutěže z Jihlavy. „Během tří, čtyř dnů jsem byl rozhodnutý,“ prozradil táborský patriot.
Uplynulá sezona v dresu Motoru zůstala na míle vzdálená pohodě z předchozího ročníku. Můžete se za ní ve zkratce ohlédnout?
„Takový průběh jsem si rozhodně neplánoval. Měl jsem velká očekávání, ale vyvinulo se to jinak. Vyústilo to v tu dlouhou absenci na ledě.Nemohl jsem s tím vůbec nic dělat, i když jsem na tom samozřejmě svůj podíl měl. Teď už je to pryč. Nejsem typ, který by byl dlouhodobě frustrovaný a šťoural se v minulosti. Sezona prostě nebyla optimální, a teď už se to zase posunulo jinam.“
Kdy se ve vaší mysli otevřely výstupní dveře z kabiny Motoru?
„Už po novém roce jsem dospěl k rozhodnutí, že je na čase udělat zase krok dál. Prvotní bylo, že to nebude v Motoru. Víc se začalo řešit až po sezoně, co té doby pochopitelně žádná jednání proběhnout nemohla, už jen proto, že v tu dobu ještě mají hráči platnou smlouvu ve stávajícím klubu.“
A pak sezona skončila a nastal čilý ruch…
„Byl jsem mile překvapený, jak velký zájem jsem registroval. Ty opravdu konkrétní a významné nabídky byly dvě. V jednom případě už jsme byli skoro ve finále, ale pak se ozvala Jihlava a nabralo to úplně jiný směr. Jednalo se o extraligu, což všechno urychlilo. Někdy to rozhodování není jen o penězích, obzvlášť když už nejsem zrovna nejmladší. Během tří, čtyř dní bylo hotovo.“
Po dvou letech jste se znovu stěhoval do nového prostředí. Jak takové věci snášíte?
„Když jdete do nového kolektivu, cítíte takovou tu počáteční nervozitu vždycky. Je úplně jedno, jestli je vám dvacet, nebo už máte hodně za sebou. První dva neb otři týdny jsou vždycky\ takové oťukávací a se vším se teprve seznamujete. V Jihlavě mi ale kluci a další lidé kolem hokeje hodně pomohli. Hned na začátku padly nějaké vtípky typu 'hmmm, 8:0, tak to teda nevím…' a podobně (reakce na fakt, že Jihlava vyhrála nad Jihočechy posledních osm vzájemných zápasů – pozn. aut.). Hned jsem věděl, že to bude dobré (úsměv).“
V současnosti už máte za sebou suchou přípravu. Byl pro vás dril pod náročným koučem Petrem Vlkem v něčem nový či neobvyklý?
„Jihlava i České Budějovice hrály baráž, takže jsme s přípravou začali až 22. května. Trénovali jsme pětkrát v týdnu a bylo to hodně náročné. Žádná zásadní změna ale v té skladbě přípravy nebyla. Snad jen, že jsme trávili daleko víc času v posilovně a obecně byly tréninky hodně silové. Takže jsme teď neskutečně namakaní… (úsměv)!“
Jaké osobní plány a přání si do své nadcházející sezony v extralize ponesete?
„Očekávání je samozřejmě hodně, ale hlavně se na ni těším. Jednoznačně nejvýš stavím týmový úspěch; jako nováček to Dukla rozhodně nebude mít jednoduché. Důležité je, abychom divákům předváděli hezký hokej a chytili začátek soutěže. A ještě důležitější, abychom dokázali pravidelně bodovat. Pro sebe si přeju snad jen to, abych byl zdravý a pokud možno co nejvíce užitečný týmu.“
Zastavme se ještě na skok u táborského hokeje. Vy s ním zůstáváte v blízkém kontaktu a sledujete ho opravdu bedlivě, je to tak?
„S klukama jsem tady pravidelně a často v kontaktu, a to i během sezony. Když je čas, rád za nimi zajdu do šatny. Hlavně tedy v pátek, kdy mají svačinky (pobaveně). Teď mne ale napadá, že je budou muset přesunout na jiný den, protože my budeme mít v pátek zápasy. Ale vážně… V poslední době odehrálo mužstvo parádní sezony, což není jen tak samo sebou a Tábor by si toho měl vážit. Je strašně těžké dlouhodobě opakovat úspěchy, kterých se dosáhlo. V té poslední sezoně se to tak trochu ukázalo. Kluci to měli hodně složité, ale zvedli se a podle mne odehráli další dobrý ročník.“
Před nadcházející sezonou prochází tým vcelku výraznou proměnou. Jak to vnímáte?
„Musíme si uvědomit, že někteří kluci to tady táhnou už dlouho a stojí je to velké úsilí na úkor řady dalších věcí. Mají malé děti, rodiny, pracovní povinnosti a je to pro ně i s ohledem na věk stále těžší skloubit s hokejem. A přesto do toho jdou vždycky zase naplno. V minulé sezoně naskočilo pár mladých hráčů, kteří ukázali, že mohou být příslibem do budoucna. Věřím, že se budou zapojovat, a hlavně prosazovat další a další. Postupnou generační proměnu je třeba podstoupit, i za cenu toho, že Tábor nebude na potkání válcovat jednoho soupeře za druhým. O dobrý hokej ale fanoušci určitě nepřijdou, tím jsem si jistý.“
