Na ledě si zatím připadám jako grizzly, který právě sežral jelena, směje se útočník Jan Boháč

Táborští hokejisté mají za sebou první dvě vystoupení v novém ročníku druhé ligy. Dvoubodovými výhrami v Děčíně a doma s týmem Klatov položili solidní základ pro další sezónní účinkování. Velmi důležitou postavou obou střetnutí se stala nová posila kádru Kohoutů, dvaatřicetiletý útočník Jan Boháč.

 Odchovanec táborské líhně a juniorský mistr světa z roku 2000 zamířil do mateřského klubu po jedenáctiletých toulkách zahraničními arénami a hned ukázal, jak důležitým článkem táborské sestavy může být. V Děčíně se stal exekutorem vítězného nájezdu, proti Šumavanům obstaral vyrovnávající trefu na 3:3, ke které přidal ještě dvě gólové asistence. Navzdory této produktivitě ovšem podle svých slov stále zápolí se srpnovým tréninkovým mankem. „Zatím se necítím moc dobře, ale věřím, že to půjde nahoru. Do Tábora jsem přišel vyhrát poslední zápas sezony, ne ten první,“ usmívá se Jan Boháč.

Máte za sebou první dva zápasy v nové sezoně. Co vám ukázaly?

 „Já osobně jsem nevěděl, co od toho můžu čekat, protože jsem tady dlouho  nehrál. Čtyři body ze dvou zápasů určitě nejsou špatným začátkem, i když Klatovy jsme samozřejmě chtěli doma porazit v normální hrací době. Největším pozitivem je, že jsme obě utkání dokázali otočit ze stavu 1:3. Tým ukázal charakter, co je samozřejmě hodně důležité.“

Vraťme se k vašemu návratu do Tábora. Kterým cestami se rozhodnutí zůstat doma ubíralo?

 „S klukama už jsem tu trénoval v minulé sezoně. Loni v říjnu se nám narodila dcera, a proto jsme do té doby zůstávali v Táboře. Pak se sice nějaké možnosti objevily, ale musel bych odejít sám, což se mi nechtělo. Už v té době jsme se tady předběžně domluvili, že pokud nebudu mít do konce srpna nic zajímavého venku, zůstanu v Táboře. A to se taky stalo.“

Po dlouhých letech v zahraniční to pro vás určitě byla výrazná změna…

 „Byl jsem zvyklý každý rok odjíždět a osm měsíců tady nebýt. Už v tom loňském roce to bylo dost zvláštní a nové, a vlastně si na to stále tak nějak přivykáme. V podstatě bychom ale stejnou situaci museli brzy řešit; kluk půjde do školy, a zůstat někde venku, bylo by to asi složité.“

Vy osobně jste se zapojil do přípravy týmu až pár dní před sezonou po návratu z Kanady. Jak se zatím cítíte?

 „Skočil jsem do toho rovnýma nohama, a samozřejmě to není ideální. Připadám si na ledě jako grizzly, který právě sežral jelena (smích). Věřím ale, že to bude postupem času lepší. Do Tábora jsem přišel vyhrát poslední zápas sezony, a ne ten první.“

V sobotu vás čeká utkání v Kolíně, který loni vyřadil Tábor před branami baráže. Co od tohoto střetnutí očekáváte?

 „Zápasy s Kolínem by měly patřit k těm nejtěžším, které budeme v sezoně hrát, ale pochopitelně chceme v sobotu uspět. Myslím si, že máme silné mužstvo, které se bude snažit hrát na vítězství v každém zápase, ať už je to doma nebo venku. Důležité je, abychom svoji hru postupně ustálili a zapracovali na koncovce, protože ta nás zatím dost zlobí.“