Jsem soutěživý a chci vyhrávat, říká Vladimír Škoda. Studuje vysokou a touží si zkusit profesionální golf
S útočníkem Vladimírem Škodou přišla do táborského týmu obrovská zkušenost a pracovitost. Sedmatřicetiletý harcovník se 140 extraligovými starty na kontě ovšem neprokazuje svou vůli a cílevědomost pouze na ledě, ale také v soukromí.
Momentálně studuje druhý ročník vysoké školy, denně chodí brzy ráno před prací do posilovny
a nemá až tak daleko k tomu, aby v blízké budoucnosti otevřel kariéru profesionálního hráče golfu. Přirozená povaha bojovníka mu k tomu náležitě dopomáhá, což už léta dokazuje i na hokejových kolbištích.
„Mám to nastavené tak, že ať už se mi daří jakkoliv, snažím se pracovat na sto procent a být fyzicky připravený.Můj přístup k hokeji se s věkem nijak nemění,“ potvrzuje Vladimír Škoda.
Vraťme se k vašemu příchodu do táborského týmu. Jak se vzájemná spolupráce rodila?
Po minulé sezoně jsem skončil v Německu a úplně jsem nevěděl, jestli ještě budu dál hrát. Sešlo se mi ale několik nabídek, dokonce i z první ligy. Už jsem chtěl ale zůstat doma na jihu Čech, a když Tábor projevil zájem, docela rychle jsme se dohodli a zapojil jsem se do přípravy. Oslovilo mě i to, že má Tábor jasnou vizi, ambice a touhu někam se posunout. Jsem soutěživý člověk a chci vyhrávat. Rozhodně bych si ani ve svém věku nechtěl někam chodit jen tak zahrát.
Naplňují se zatím vaše představy o zdejším působení?
Rozhodně ano. V kabině je všechno super, zázemí je také výborné a pro to, abychom hráli dobře, se dělá maximum. Věřím, že až do toho budeme moct znovu naskočit, tak se na tom nic nezmění. Jen by byla škoda, kdyby na hokej nemohli diváci. Tady v Táboře jsou jednoznačně naším dalším hráčem.
V letošní druholigové sezoně jste stihli odehrát jen tři zápasy. Jak jste je vnímal z týmového i osobního hlediska?
Porážka v prvním utkání s Havlíčkovým Brodem po prodloužení nás hodně mrzí, protože jsme vedli v průběhu poslední třetiny už o tři góly a naprosto lehkovážně jsme ten zápas ztratili. Pravdou je, že Brod hrál dobře a ukázal to i v dalších svých utkáních. Další dva zápasy v Chebu a s Kobrou jsme vyhráli a řekl bych, že jsme šli postupně herně nahoru. Trápily nás ale neproměněné šance. Určitě je škoda, že jsme to zlepšení nemohli dál rozvinout. Z mého pohledu bych si představoval lepší start do sezony, ale na ledě jsem se postupně cítil lépe a lépe. Mám to ale nastavené tak, že ať už se mi daří jakkoliv, snažím se pracovat na sto procent a být fyzicky připravený. Pro mě je to klíčové, a to i proto, abych omezil riziko zranění. Můj přístup k hokeji se s věkem nijak nemění.
V táborském mužstvu plníte roli asistenta kapitána a počítá se s vámi jako s jedním z lídrů. Vnímáte to tak?
Určitě se to ode mě očekává a mělo by to tak být. Nejsem ale z těch, kteří by křičeli a byli hodně slyšet. Snažím se jít příkladem v přístupu k tréninkům i zápasům. A taky poradit a v klidu věci rozebrat, když je to zrovna potřeba.
Ve své bohaté kariéře jste toho hodně prošel nejen
v tuzemsku, ale i na zahraniční scéně. Na co nejraději vzpomínáte?
Každé angažmá má to své a je určitě na co vzpomínat.
Za životní zkušenost považuju Kanadu, kam jsem odešel
v juniorském věku. Super byly sezony v Českých Budějovicích; hrát extraligu za mateřský klub je skvělý pocit. V podstatě ale každá extraligová štace byla parádní. Na Slovensku rád vzpomínám na Žilinu a Martin, v těch dalších už jsem se necítil ve své kůži. Tak to ale chodí… Rád vzpomínám i na sezonu v Kazachstánu, i když to byl jiný svět. Pořád jsme tvrdě trénovali a k tomu se přidalo hodně cestování. Na nejbližší zápas jsme to měli osmnáct hodin vlakem. A musím říct, že Almaty, kde jsem působil,
je skutečně nádherné město.
Odbočme na chvíli od hokeje. Kromě něj vás totiž v současnosti vydatně zaměstnává i dálkové studium vysoké školy…
Je to tak. Jsem ve druhém ročníku Vysoké školy evropských a regionálních studií tady v Budějovicích. Už v minulosti jsem začal na dvou 'vejškách', ale pokaždé jsem to kvůli hokeji přerušil. Teď jsem doma, tak jsem se rozhodl to zkusit. Mým cílem je bakalářský titul, a jestli to pak budu chtít posunout dál, to se uvidí. Zatím úplně neplánuju, do jaké míry bych to vzdělání v budoucnu chtěl využít. Každopádně je dobré ho mít.
Jak už jsme prozradili na začátku, hokejista Vladimír Škoda je zároveň i vášnivým, a hlavně výborným golfistou. Řeknete nám k tomu něco víc?
Trénuju a hraju každý den. Můj aktuální handicap je 0,7, ale už jsem byl i na rovné nule. Mým cílem je dostat se pod ní. Pokud by to šlo, chtěl bych zkusit golf i profesionálně. Turnaje s českými profíky už jsem hrál a umístil jsem se v nich docela solidně. Je to ale velká dřina.
