Arpád Györi: Nepříjemných věcí a událostí bylo v sezoně moc, ale v mnoha směrech byla poučná
Brzká tečka za sezonou, zklamání, poučení, ostrý test odolnosti… Letošní druholigový ročník skončil u Jordánu už se zapečetěním základní části a namíchal táborským hokejistům i jejich příznivcům koktejl nejrůznějších pocitů. Jeho nejvýraznější ingrediencí byla hořkost z neúspěšné sezony, kterou kohouti zakončili na předposlední příčce skupiny Jih. Brána do play-off byla tentokrát daleko, naštěstí pro ně stejně tak jako pád do bojů o holou záchranu republikové soutěže.
Zklamání z neúspěchu se pochopitelně promítlo i do hodnocení trenéra Arpáda Györiho, který při své obnovené premiéře na pozici hlavního kouče A-týmu HC Tábor prožil mimořádně náročnou sezonu. „Nepříjemných věcí a událostí v ní bylo opravdu hodně,“ nechal se slyšet v následujícím rozhovoru.
Výchozí pozice do nedávno skončeného ročníku byla složitá a průběh sezony to bezezbytku potvrdil. Kde jsou podle vás hlavní příčiny neúspěchu?
O tom, že byla neúspěšná, se samozřejmě nemá cenu bavit. Věcí, které ji ovlivnily, bylo bohužel poměrně dost, a provázely nás v podstatě v celém jejím průběhu. Z tohoto pohledu to měl tým opravdu hodně složité.
Začněme je tedy postupně rozplétat. Klíčové bylo samozřejmě už samotné složení kádru…
Před sezonou klub oslovil některé hráče, kteří se ale nakonec v přípravě na ledě neobjevili. Krátce na to odešel Radek Seidl a skončil i Ladislav Hlaveš. Někteří další hráči se do přípravy zapojovali hodně zvolna po dlouhodobých zraněních
a dohánět manko musel i Patrik Zayml, který se k nám vrátil. Další nepříjemnost způsobil rozvrh vysokoškoláků Jana Tesaře, Jana Raitermana a Milana Kalaše, který jim umožňoval trénovat v podstatě jen jednou v týdnu, ale do hry při tak úzkém kádru jít museli. Bylo hodně těžké skládat sestavu; v podstatě se výrazně měnila zápas od zápasu. V dalším průběhu sezony nás navíc postihly další ztráty, ať už citelné odchody nebo dlouhodobá zranění.
K tomu se ještě dostaneme, protože se promítly i do dění na ledě. V podstatě od začátku sezony bylo zřejmé, jakým směrem se bude výsledkově ubírat, souhlasíte?
Pravdou je, že nám nevyšel už vstup do sezony. V jejím úvodu jsme ještě měli solidní produktivitu, ale ta nám postupem času odcházela. V první fázi jsme ztráceli zápasy hlavně vinou častých a hrubých individuálních chyb. Odehráli jsme sice pár solidních utkání, například to domácí s Havlíčkovým Brodem, ale bodů bylo málo. Hlavní propad přišel ve druhé čtvrtině, kdy jsme naprosto zbytečně ztratili například zápas v Písku. To nás pak ovlivnilo i do dalších utkání. Ve třetí čtvrtině jsme vůbec nezvládli důležité zápasy s David servisem a s Pískem, takže bylo jasné, že to budeme mít s postupem do play-off těžké.
Zmínil jste výrazně sestupnou tendenci v produktivitě. Co za ní vězí?
Jak už jsem říkal, hodně nám ublížila zranění do té doby nejlepšího střelce týmu Radima Heřmana a Dominika Točíka, který navíc mohl kvůli pracovním povinnostem trénovat a hrát v podstatě jen ob týden. Po svém zranění nakonec kvůli práci skončil úplně. Samozřejmě by nám ohromně pomohl příchod Lukáše Květoně, bohužel se ale brzy rozhodl zase skončit. No a před Vánoci odešel Jakub Matušík. Pro mužstvo to bylo citelné; všichni ti hráči byli tahouny, které samozřejmě tak mladý a nezkušený tým potom postrádal.
Samostatnou kapitolou byla bezesporu situace na brankářském postu. V brankovišti se během sezony vystřídalo hned pět gólmanů…
Tahle věc nás provázela po celou sezonu. Před sezonou jsme vsadili na příchod Milana Dudáčka, který měl za sebou působení v Moravských Budějovicích a v David servisu. U nás mu to bohužel vůbec nevyšlo. Mladý Michal Novák do toho spadl rovnýma nohama a bylo to pro něj strašně těžké, ale nutno dodat, že se s tím pral velmi dobře. Pár utkání u nás odchytal Dan Vecka ze Slavie, jenže ten se pak na delší dobu zranil. Pokusili jsme se mužstvu na chvíli pomoci příchodem zkušeného Milana Řehoře, což byl ale vzhledem k jeho vytížení u mládeže ve Žďáru v podstatě jen další záskok. Hodně cenná pro nás nakonec byla pomoc osmnáctiletého Kristiána Koláře. Svým způsobem se jednalo o další krok do neznáma, ale Kristián tady odvedl opravdu výbornou práci.
Jednou ze stěžejních událostí sezony se stal zmiňovaný odchod dlouholetého kapitána Jakuba Matušíka do Havlíčkova Brodu. Jak to na tým zapůsobilo? A jaký je váš pohled na jeho rozhodnutí?
V té době už jsme tušili, že se do play-off jen těžko dostaneme, i když jsme zároveň stále věřili, že se to může zlomit. Kuba dostal od Brodu opravdu lákavou nabídku. Myslím si, že to pro něj byl impuls, jak se znovu dostat k té hokejové pohodě a zahrát si hokej v týmu, který se pohybuje nahoře a má ambice. A jak to vnímalo mužstvo? Bylo zkrátka postaveno před hotovou věc, že Kuba odchází. Do té doby to byl náš nejproduktivnější hráč a hodně se na něj spoléhalo. Musím říct, že se s tím kluci vypořádali výborně. Bylo potřeba trochu otočit myšlení a vzít to na sebe. Podařilo se a tým se svým způsobem ještě více semkl. Ukázal to třeba zápas v Novém Jičíně, který hráči neskutečně odmakali a odehráli ho parádně.
Obrat pro další směr sezony to ale neiniciovalo…
Přišli jsme bohužel o další hráče, jmenovitě Tomáše Hajiče a Kryštofa Hralu. První z nich měl šanci zahrát si vyšší soutěž v Kadani. Klubu mu to umožnil a taky Tomáš se zachoval fér; byl připravený nám pomoci, kdykoliv to půjde. Naopak Kryštof Hrala nám v podstatě jen oznámil, že odchází a hotovo. Musím ale zmínit, že na druhé straně se nám už předtím povedlo doplnit tým o Lukáše Sladkovského a později i Davida Skočovského a Luboše Adama.
Pomýšleli jste v tu dobu ještě na zvrat ve vývoji sezony?
Hned po zmíněném vítězství v Novém Jičíně jsme bodovali i s Hodonínem a Opavou. V tu chvíli to vypadalo, že ten tým zkonsolidujeme a třeba se ještě vrátíme do hry o play-off. V naší hře postupně ubývaly takové ty naivní chyby a přístup kluků, kteří tu zůstali, byl výborný. Bohužel se nám zranili zkušení beci Martina Havran s Kamilem Černým a Marcelem Dvořákem, a museli jsme zase improvizovat. Hlavní ale je, že jsme nedokázali být produktivní a neměli v koncovce potřebnou kvalitu. Některá utkání jsme rozehráli velmi dobře, ale neproměněné šance nás srazily dolů.
Čtyřka se vám brzy definitivně vzdálila. Připouštěli jste si obavy o pád na poslední příčku, která by vás poslala do boje
o záchranu?
Klidní jsme být pochopitelně nemohli, naše postavení hovořilo jasně. Naštěstí jsme zvládli ten důležitý domácí zápas s Pelhřimovem, i když se nám v něm hrálo hodně těžko. Kdybychom ho ztratili, bylo by to vážné, ale kluci si s tím nakonec poradili. V tu chvíli z nás spadly obavy a řekl bych, že to bylo na hře vidět. Jenže další zápasy byly jako přes kopírák. Kluci makali, měli dobrý pohyb a často byli i aktivnější. Jenže právě v těchto fázích se jasně ukazovala nevyhranost týmu. Jak už bylo řečeno, ve finální fázi jsme se neuměli prosazovat a na druhé straně jsme vždycky vyrobili několik chyb, které soupeři potrestali. To nás pak samozřejmě nepustilo k lepším výsledkům. Mrzí mne hlavně poslední tři domácí zápasy se silnými soupeři z Havlíčkova Brodu, Moravských Budějovic a Žďáru nad Sázavou. Drželi jsme s nimi krok a trápili je, což nám pak sami přiznali. Výsledkově to ale bohužel nedopadlo…
Konečné resumé z nedávno skončené sezony hovoří jednoznačně. Dají se v něm ale najít i pozitiva?
V mnoha směrech byla poučná, což je vždycky důležité. Tým v ní mnohem víc než je obvyklé prožíval těžké chvíle, a nám trenérům to ukázalo charakter a odolnost hráčů. Někteří překvapili příjemně, jiní naopak. Negativa v uplynulé sezoně samozřejmě výrazně převažovala. Lépe se odstraňují, když se navzdory nim výsledkově daří, což ale nebyl náš případ…
Co vás tedy v jejich záplavě zklamalo asi nejvíce?
Kádr byl složený převážně z mladých hráčů, kteří měli být rádi za šanci a dělat maximum pro to, aby ji využili. Sami musejí vědět, jak s tím naložili… Když se tedy vrátíme k otázce, zklamal mě přístup některých z nich. Měli hodně prostoru ukázat se, ale nervali se s tím podle mých představ. Mnohdy mi u nich chyběla pokora, a je jedno, že se bavíme 'jen' o druhé lize, která není profesionální soutěží. Ukázalo se, kteří hráči mohou být v mužstvu pro příští sezonu, a kteří ne.
Nechcete být konkrétnější?
Promiňte, ale jmenovat nebudu. V hokeji jako týmovém sportu je to o práci všech. Nikdo, ani my trenéři, by se neměl zříkat odpovědnosti. Nepříjemných věcí a událostí bylo v téhle sezoně moc. Já ze své pozice musím týmu poděkovat za to, jak s nimi dokázal bojovat. Většina z kluků měla obrovskou chuť rvát se s tím, jak jen to jde, a toho je třeba si cenit.
Co přinesou příští dny a týdny?
Sezonu jsme vlastně uzavřeli až v tomto týdnu, a teď je prostor na to, aby se všechno co nejrychleji vyhodnotilo. Každopádně je hodně věcí k řešení, a je nutné s tím začít už teď. Kádr bude samozřejmě nutné doplnit. Se stávajícími hráči už jsme mluvili, další klub oslovil a osloví, a bude s nimi co nejdříve jednat.
Jaké jsou podle vás devízy táborského hokeje, na kterých lze jeho nejbližší budoucnost vystavět?
Tábor je a bude hokejové město. Máme tady krásný stadion i podmínky pro hokej, který tu má obrovskou tradici a spoustu fanoušků. Ti věrní na nás chodili, podporovali nás a mnozí z nich se alespoň snažili chápat situaci, ve které jsme se ocitli. Vnímali jsme samozřejmě i negativní ohlasy, které na nás dopadaly. Pokud je kritika objektivní a v mezích slušnosti, bylo by špatné se jí bránit. Od těch hanlivých věcí a nepodložených pomluv jsme se snažili oprostit. V hokeji stejně jako v životě platí, že jednou si dole a jednou nahoře. Pro nás budou vždycky nejdůležitější ti fanoušci, kteří nad táborským hokejem nelámou hůl. My se zase musíme snažit, aby to bylo v příští sezoně lepší
a dělali jsme jim co nejvíce radosti.
