Jsem za šanci vděčný. A Tábor? Vždycky bylo extrémně nepříjemné tady hrát, směje se Zdeněk Kutlák
V pondělí poprvé přišel do táborské kabiny, pozdravil se hráči, okoukl si prostředí a o pár desítek minut později zamířil s ostatními na led. Běžná věc. Rutina, kterou Zdeněk Kutlák prožíval už dlouhou řádku led. V tuzemsku, za mořem, pod alpskými vrcholy, a také při mimořádně úspěšných reprezentačních štacích. A přece to tentokrát bylo úplně, ale úplně jiné. Pomyslná visačka na hrudi zkušeného hokejového harcovníka poprvé obsahovala slova: Zdeněk Kutlák, asistent trenéra HC Tábor.
Ještě loni jste oblékal výstroj v druholigové Příbrami. Kde najdeme startovní bod vašeho přesunu do táborského trenérského angažmá?
Jako první mě s touto nabídkou oslovil Aleš Krátoška a následně jsme se spojili i s Radkem Bělohlavem. Musím říct, že mě taková příležitost hodně zaujala. Zastihla mě v době, kdy jsem zvažoval, co dál a rozmýšlel se, jestli ještě pokračovat v Příbrami jako hráč, anebo už přejít na tu pomyslnou druhou stranu a nestoupnout si na střídačku, ale za střídačku.
Co vás nakonec přesvědčilo o volbě druhé možnosti?
Ovlivnil to samozřejmě můj věk; stálo minimálně za úvahu, zda ještě stojí za to pokračovat v těchto letech na ledě. A musím říct, že důležitou roli hrála i změna systému soutěže, kdy se udělaly ty dvě skupiny a přibylo hodně cestování. Dojezdové vzdálenosti z Budějovic už by pro mě byly docela dlouhé. Tomu se ale nakonec nevyhnete…
(úsměv) To je pravda, ale už si vezmu do kapsy jen fix, do ruky tabuli a hotovo. V opačném případě bych musel táhnout a oblékat výstroj, pak ještě něco předvádět na ledě a unavený se vracet domů z Děčína nebo Jablonce… To samozřejmě nahrávalo úvahám o tom věku a popravdě už se mi do toho moc nechtělo.
Byla ve hře i nějaká jiná varianta?
Kontaktoval mě Martin Hanzal, jestli si bych si ještě nezahrál kraj za Samson. To by mě ještě bavilo, protože tam skoro všechny kluky znám a s mnohými jsem hrával, a navíc mám zimák v podstatě přes kopec. Dojezdové vzdálenosti by byly také v pohodě. Jak už jsem ale říkal, přišla nabídka z Tábora a rozhodl jsem se, že do toho půjdu a přijmu ji.
Čím vás nejvíc oslovila?
Je fajn, že jsem dostal možnost pracovat s touto kategorií. Měl jsem možnost trénovat malé děti a zjistil jsem, že to není úplně pro mě. Rád komunikuju s klukama, kterým když něco řeknete, tak už vědí, co se od nich požaduje a na ledě to pak vidíte. To znamená muži, junioři, dorost, možná ještě devátá třída, prostě tam, kde už se dá něco tvořit. Líbí ty velké ambice, které tady jsou, a skládá se tu opravdu zajímavý tým, který by mohl být úspěšný. Už v té minulé sezoně, kdy jsem ještě hrál za Příbram, to s Táborem vždycky byly na druhou ligu parádní hokeje.
Jak moc známé či neznámé pro vás bylo táborské prostředí?
Co se týče kluků, teď jsem obcházel šatnu a moc pro ně neznámých tváří tady není. S některými jsem přímo hrál, další znám z Budějovic a proti ostatním jsem teď nastupoval jako soupeř. A prostředí jako takové? Nevím, jestli je dobré to teď říkat, ale vždycky bylo extrémně nepříjemné sem jezdit hrát... (smích)! Vždycky tady byli výborní, a navíc strašně nepříjemní hráči. Tomáš Haršány, současný rozhodčí Vláďa Pešina, Ondra Mertl, Tomáš Malý… V naší době to byly mezi Táborem a Budějovicemi neskutečné bitvy, ať už na ledě, nebo i mezi rodiči na tribuně. Na druhé straně jsem za to hodně vděčný. V porovnání se současností to byly hokeje se vším všudy. Dneska už z toho takový pocit nemám.
Předpokládám, že u táborského týmu budete mít v gesci především obránce…
Přesně tak, budu zaměřený na obránce. Do ničeho dalšího bych se pouštět nechtěl. Útočníky má na starosti Radek a gólmanům nerozumím (úsměv). A na ty je tady Venca Vacek… Pro mě je to samozřejmě svým způsobem zkouška. Jsem moc vděčný, že jsem dostal šanci nastoupit do téhle pozice nastoupit. Moc se na tu práci těším a uvidíme, co z ní vzejde.
Jakým typem trenéra je Zdeněk Kutlák?
Těžká otázka (úsměv)… To si nechám pro kluky jako překvapení. Popravdě ale nevím. Faktem je, že za svou hráčskou kariéru potkáte hodně trenérů a z každého si něco vezmete. No a potom se to snažíte implantovat do toho svého přístupu. Rozhodně si myslím, že jsem komunikativní. Mám raději, když dojde třeba i na emotivní výměnu názorů, ze které něco konstruktivního vzejde, než když si všichni všechno odkýváme a nic se neděje.