Tu největší hodnotu máme v kabině. Týmu jsem od začátku věřil, zdůrazňuje kouč Arpád Györi

29.04.2022 01:55, autor: Pavel Šácha

Spousta radosti, zážitků a vzpomínek, zadostiučinění, hrdost, ale i zrnko smutku, které se zakutálelo do barážového konce táborské hokejové pohádky. To všechno během mimořádně euforické sezony vnímal a prožíval také trenér ARPÁD GYÖRI. Právě on se v následujícím obsáhlém rozhovoru podělil s táborskými fanoušky o dojmy a postřehy z jejího zákulisí.

Tu největší hodnotu máme v kabině. Týmu jsem od začátku věřil, zdůrazňuje kouč Arpád Györi


Klub si před sezonou stanovil vysoké cíle. Mužstvo přitom až na výjimky vsadilo na hráče, kteří v předchozích ročnících neměli vinou covidu šanci ukázat své skutečné možnosti. Vnímal jste to jako určitou nejistotu či dokonce obavu?
 Covid nám rázně ukončil dvě předchozí sezony, jednu před startem play-off a druhou hned na začátku po třech utkáních základní části. Nemyslím si, že to byla tak úplně sázka do loterie. My jsme těm hráčům věřili a nechtěli jsme mužstvo úplně rozbourat. Ti kluci si zasloužili šanci a rozhodně by nebylo fér někoho po těch dvou zmíněných sezonách odstavit. Věřil jsem, že hráči, které tady máme, jsou schopni sezonu zvládnout a přispět ke splnění cílů, které jsme si dali. A jsem moc rád, že se to potvrdilo. Určité doplnění a zkvalitnění kádru samozřejmě proběhlo, ale to je normální i v běžném režimu mezi sezonami. O výrazném zásahu do týmu jsme ale před sezonou opravdu neuvažovali.
Přesto, by pro vás smělý sezonní cíl v jistém ohledu svazující?
 Neřekl bych, že vyloženě svazující. Člověk ale samozřejmě vnímal, že se stávající mužstvo nestihlo ve zmíněných sezonách dostatečně sehrát, a proto ho bude těžké nastartovat do nějaké stabilní formy. Vždyť předchozí sezona skončila v říjnu a ti kluci skutečně nemohli ukázat, zda obstojí nebo ne. Navíc jsme nevěděli, jak na tom budou ostatní soupeři, a popravdě jsme očekávali, že soutěž bude vyrovnanější a náročnější. To ale nic nemění na tom, že se postupem času ukázala naše kvalita, což bylo samozřejmě příjemné zjištění.
V přípravě, potažmo na začátku mistrovských bojů to ale přece jen nebylo ještě tak zřetelné, souhlasíte?
 Vzhledem k tomu, co už zaznělo, nebyly naše výkony v přípravě tak úplně stabilní, což se ale dalo očekávat. Odrazilo se to vlastně i do startu soutěže; po výborném vítězném zápase na Kobře jsme doma těsně porazili Havlíčkův Brod, ale hned potom jsme prohráli zápas v Chebu. To pro nás popravdě byla facka, protože jsme věděli, na co mužstvo skutečně má. Následně jsme doma prohráli s Příbramí, ale herně už to od nás bylo dobré. Právě po tomhle utkání se to postupně začalo zvedat a vykročili jsme za prvním cílem, který jsme si stanovili, to znamená vyhrát základní část. V těch dalších zápasech jsme si vybudovali solidní náskok a udržovali si ho v podstatě až do konce.
Především vinou systému základní části jste hráli spoustu zápasů, které vás při vší úctě k soupeřům pro klíčové fáze sezony neprověřily. Jak těžké bylo tým motivovat a udržovat ho na požadovaném výkonnostním stupni?
 Je pravda, že to bylo složité. Hrajete náročné zápasy proti Příbrami nebo Kobře, a pak najednou přijde šňůra viditelně lehčích utkání se soupeři, které máte v tabulce daleko za sebou…. Kluci to samozřejmě v hlavách měli a nebylo jednoduché je formovat k tomu, aby i ty zápasy, která se vyvíjejí jednoznačně, odehráli v maximálním módu. V takových chvílích přestávají některé věci ve hře fungovat tak, jak bychom si pochopitelně my trenéři přáli. Přístup kluků k tréninkům i dalším hokejovým povinnostem byl ale po celou dobu v naprostém pořádku. Věděli jsme, že to důležité nastane 1. března a musíme se na to poctivě připravit. Bylo vidět, že si to kluci dobře uvědomují, a s přibývajícím časem se taková ta koncentrace na to, co přijde, ještě zvyšovala.
Zasloužený triumf v základní části umocnil vaši úlohu velkého favorita pro play-off, ale tím pádem také tlak na tým…
 Jak už bylo řečeno, vyhrát základní část bylo naším cílem. Jiné umístění by nám hned v prvním kole postavilo do cesty Kobru nebo Příbram, což by samozřejmě nebylo úplně příjemné. Naše role pro play-off byla tedy daná. Nebylo s čím kalkulovat, a jenom jsme čekali, zda narazíme na Klatovy nebo Havlíčkův Brod. Přece jen lepší bilanci jsme měli s Brodem, ale nebyla žádná možnost něco ovlivnit. Záleželo na tom, jak se s tím oba týmy poperou a který z nich nakonec to čtvrté místo vybojuje. Navíc bylo jasně dané, že pokud chceme uspět, nemá cenu koukat na to, s kým budeme hrát.
První kolo vyřazovacích bojů s Havlíčkovým Brodem jste nakonec zvládli hladce na čtyři zápasy. Pak ale přišla na řadu Příbram, se kterou jste v základní části prohráli pět ze šesti utkání. To byla pro všechny pesimisty, nepřející a skeptiky velmi úrodná půda, co říkáte?
 Lhal bych, kdybych řekl, že jsem to neregistroval. Naopak, vnímal jsem to velmi bedlivě. Určitou skepsi u mnoha lidí zvýraznil poslední vzájemný zápas základní části v Příbrami, který jsme prohráli 2:7.  Tam jsem pocítil hodně negativity a reakcí, že nejenže neuspějeme s Příbramí, ale neprojdeme ani to první kolo.
Vy sám jste v tu chvíli nezapochyboval?
 Určitý tlak samozřejmě cítíte, ale musím říct, že skutečné obavy to nebyly. Věděli jsme, že zápasy, které jsme s Příbramí odehráli, nebyly z naší strany vyloženě špatné. Ano, ta vzájemná bilance samozřejmě nebyla příznivá, ale já jsem opravdu věřil, že máme na to sérii s Příbramí zvládnout a jít dál. Ostatně už v prvním kole proti Havlíčkovu Brodu bylo znát, že tým dokázal nastavit potřebný mód a jde si za svým. Důležité bylo, že jsme zvládli druhý zápas série na ledě soupeře. Tam jsme si ověřili, že jsou kluci schopni hrát i pod tím tlakem spojeným s rolí favorita. A následná série s Příbramí ukázala, že naše pocity a taková ta víra v sílu týmu byla správná. Odehráli jsme ji opravdu velice dobře a zkušeně. V určitém směru to pro nás všechny bylo zadostiučinění. A také odrazový můstek do kvalifikace.
Ještě než k další fázi sezony přejdeme, vraťme se ještě na chvíli zpět v čase. Nelze nezmínit, že už před sezonou klub avizoval snahu tým ještě před vrcholnou fází sezony doplnit a zkvalitnit. V závěru loňského roku ale nakonec přibyli do kádru jen útočník Tomáš Rousek a brankář David Novák, jenž se vrátil z Písku…
 Výraznější posílení nepřišlo, protože ti hráči prostě nebyli. Respektive nebyli lepší než ti, které jsme měli v týmu. A navíc musím říct, že jsme vlastně ani nechtěli do mužstva nějak zásadněji zasahovat. Každý trenér si přeje, aby fungovalo takové to jádro, a tady u nás se to dlouhodobě výborně daří. Jasně, není v silách žádného týmu udržet maximální formu a koncentraci po celých sedm nebo osm měsíců. Ale zevnitř tohoto mužstva čišela obrovská síla a soudržnost, takže jsem neměl absolutně žádný důvod mu nevěřit. Víte, tohle všechno jsou věci, které samozřejmě lidi nemohou vidět. Když se tedy vrátíme k předchozí otázce, možná i proto tam bylo před play-off tolik toho negativismu.
Jeho značnou porci jste po postupu do kvalifikace dokázali rozpustit a namísto toho vypukla v Táboře mimořádně příjemná hokejová euforie. Jaký je váš zpětný pohled na superfinále tří nejlepších druholigových mužstev?
 Vzhledem k tomu, co už bylo řečeno, jsme pevně věřili, že ji můžeme zvládnout. Bylo pro nás výhodou, že jsme ji mohli rozehrát na domácím ledě. Vzápětí se ale ukázalo, jak může být takováto soutěž tří mužstev zrádná. Dovedli jsme k vítězství domácí zápas s Dvorem Králové, ale potom přišla ta nepříjemná porážka v Novém Jičíně. Nedá se říct, že by nám nevyšel celý zápas, ale krajně se nám nepovedla jeho druhá třetina, kterou jsme soupeři doslova odevzdali. V podstatě tahle jediná část nás nakonec mohla připravit o konečný úspěch. Dvůr Králové pak naopak v Novém Jičíně vyhrál; my jsme se najednou dostali pod obrovský tlak a šli na ledě Rodosu do zápasu o všechno, který jsme museli vyhrát.
Jak výrazné obavy a nervozita vás před utkáním ve Dvoře Králové svazovaly?
 Nemůžu tvrdit, že by neexistovaly, protože v tu chvíli jsme balancovali na hraně úspěchu a neúspěchu. Do hlav kluků jsem samozřejmě neviděl, ale nezdálo se mi, že by za této situace byli nějak dole. Věděli, o co se hraje. A přestože pochopitelně měli před soupeřem respekt, protože viděli, jak hraje a jak se mu daří, vyzařovalo z nich hlavně obrovské odhodlání.
Nakonec z toho bylo obrovské drama do posledních vteřin, ale se šťastným koncem pro táborské barvy…
 Znovu se potvrdilo, že tenhle tým uměl velkému psychickému tlaku čelit. Zápas ve Dvoře ho před tým postavil hodně a rozhodovaly v podstatě maličkosti, ale my jsme v těch klíčových momentech byli důraznější, a proto jsme nakonec vyhráli. Ano, ještě jsme pak nesměli prohrát poslední domácí zápas s Novým Jičínem, ale vlastně jsme ani nepochybovali o tom, že to zvládneme. Pravdou je, že nás duel ve Dvoře Králové stál hodně sil a s Novým Jičínem to bylo alespoň ze začátku takové vlažnější. Do soupeře jsme se sice tlačili, ale trvalo nám dost dlouho, než jsme mu odskočili a dostali zápas pod kontrolu. Poslední krok bývá vždycky těžký, a jak říkám, byla na nás patrná únava z těžkého utkání ve Dvoře Králové.
Dobrá věc se podařila. Stali jste se absolutními králi druhé ligy a otevřeli dveře baráže o Chance ligu. Byla to v tu chvíli velká úleva?
 Rozhodně ano. Všichni jsme byli hrozně moc rádi, že jsme to zvládli. Po tak dlouhé sezoně jsme se dostali tam, kam jsme si přáli, a mohli si zahrát o postup do Chance ligy. Že to nakonec v baráži nevyšlo, to je věc druhá, ale právě vítězství v kvalifikaci bylo pro nás – a jak se ukázalo, i pro naše fanoušky – hodně emotivním momentem.
Nemilosrdný, a popravdě i nepochopitelný herní systém poslal celkového vítěze druhé ligy do boje s prvoligovým soupeřem, který ve své soutěži do poslední chvíle bojoval o play-off. Jevilo se to jako téměř nemožná mise…
 Měli jsme samozřejmě povědomí o tom, jak si Šumperk v sezoně vedl, a co všechno nás čeká. Díval jsem se na jeho zápasy v play-down s Ústím nad Labem, a musím se přiznat, že jsem pak byl dost překvapený. Očekával jsem, že proti nám Šumperk vytáhne o dost nátlakovější a útočnější hokej.
Hned v prvním zápase na ledě soupeře jste se ocitli blizoučko k vítězství, které by zřejmě vrhlo pozdější vývoj série jiným směrem. Jak moc vás překvapil průběh úvodního barážového utkání?
 Pro Šumperk bylo možná opravdu nevýhodou, že nebyl rozehraný a dlouho jen trénoval. Na druhé straně my jsme měli za sebou mimořádně náročnou a vyčerpávající cestu. Nijak jsme to sice neventilovali, ale dost kluků mělo vinou toho zdravotní problémy. Příležitost hrát o postup se ale pro řadu z nich nemusela opakovat, a tak chtěli hrát, byť nastupovali s velkým sebezapřením. A když se ptáte na ten první zápas, musím říct, že ho budu mít neustále před očima. Od vítězství nás dělilo jen šest minut, a je neuvěřitelná škoda, že jsme ho neuhráli. Věřím, že by nás to v celé té sérii opravdu posunulo příznivějším směrem. Už jen tím výkonem jsme si vybudovali u soupeře velký respekt. A pokud by ještě k tomu musel dotahovat, ocitl by se pod obrovským tlakem, zatímco nás by to ohromně nabudilo. Místo toho nás ale ten ztracený zápas přece jen dostal poměrně dost dolů.
Šumperk nakonec dovedl sérii k výhře 4:1 a zachoval si příslušnost ke druhé nejvyšší soutěži. Vy jste si svými výkony přesto vysloužili uznání napříč hokejovou republikou. Dá se vypíchnout nějaký obzvlášť emotivní dojem z průběhu celé barážové série?
 Takových okamžiků jsme prožili hned několik. Jedním z nich byl samozřejmě ten jediný vítězný zápas doma. Když vás ženou do útoku čtyři tisícovky diváků a vidíte na hráčích to obrovské odhodlání, díky kterému nakonec dovedli to utkání k úspěchu, tak je to hrozně hezký pocit. Obrovské emoce samozřejmě přinesl konec série. V tom posledním zápase, který jsme prohráli 0:3, už bylo na hráčích znát, že toho mají plné zuby, a přesto se rvali a nechtěli to soupeři jen tak odevzdat. Pak najednou stojíte v šatně, děkujete jim a víte, že všechno to nádherné, co jsme v sezoně prožili, najednou končí. Ta dlouhá a fantastická cesta, kterou jsme společně s fanoušky prošli, prostě už nebude mít pokračování. Byly tam u kluků i slzy, ale tak to ve sportu chodí. Myslím si, že šance hrát ve druhé lize takovéto zápasy a před tolika lidmi je také pro ně z kariérního i osobního hlediska neskutečným zážitkem. Sice se nám nepovedlo dostat se ještě výš, ale jsme na tým strašně moc pyšní.
Když ohlédnutí za baráží zjednodušíme, co rozhodlo o tom, že uspěl Šumperk?
 O výchozích pozicích obou týmů už jsme mluvili. To další byly v podstatě jen určité detaily, a někdy i štěstí. Herně jsme v žádném případě nepropadli, za což jsme sklidili uznání. Už výraznější rozdíl byl ale samozřejmě v produktivitě. Některé góly jsme inkasovali dost lacino, a sami jsme se k takovým nedostali. Navíc jsme se nedokázali prosadit v přesilovkách, při kterých jsme hůře reagovali na dané situace, a to bylo pro vývoj série také důležité. Přičítám to i rozdílnému charakteru obou soutěží. My jsme v sezoně sehráli v podstatě jen zlomek těžkých utkání oproti tomu, co absolvoval Šumperk v Chance lize. A samozřejmě, své sehrála i ona únava, o které byla řeč. Mluvili jsme třeba o tom posledním zápase. V autobuse bylo obvykle na zpáteční cestě vždycky rušno a zaplaťpánbůh většinou i veselo, ale teď se to všechno nastřádalo a panovalo ticho. Ti kluci byli úplně 'vypnutí '…    
Zastavme se ještě na chvíli u atmosféry na domácích vrcholných zápasech. Město zachvátila nevídaná hokejová horečka. Téměř plný stadion, neuvěřitelná atmosféra v ochozech, projevy přízně mimo něj, zájem republikových médií… Jak moc vás to překvapilo?
 Co se týček návštěv na stadionu, hokej v Táboře vždycky táhl. Na zápasy v běžné sezoně chodila pravidelně více než tisícovka lidí, což je samozřejmě výborné, a zdaleka ne jen v měřítku druhé hokejové ligy. Už v předchozích sezonách, kdy se tady hrála baráž, se najednou návštěvy prudce zvedly, takže jsem věřil, že lidé přijdou i letos. K tomu, co nakonec propuklo, byla odrazovým můstkem úspěšná série s Příbramí. V duchu jsme si přáli, aby se počet diváků přehoupl přes čtyři tisíce, a to se nám splnilo. Jak jste sám říkal, najednou cítíte přízeň a podporu nejen na stadionu; vnímáte, jak to všude kolem hokejem žije, v hledišti se lidé baví a vidíte tam i spoustu dětí. Co k tomu říct? Na to, že se jedná v podstatě o amatérskou soutěž, to bylo něco nevídaného a nezapomenutelného.
Vy už jste s hokejem prožil celou řadu velkých úspěchů jako hráč, ať už medailové pozice v extralize, titul na Slovensku, postup s Wolfsburgem do druhé nejvyšší soutěže v Německu. Kam řadíte letošní tažení týmu s ohledem na fakt, že jste ho prožil v odlišné roli, tedy jako trenér?
 Asi bych tak úplně nechtěl rozlišovat, zda nějakého úspěchu dosáhnete jako hráč nebo jako trenér. Beru to jako týmovou záležitost; jste součástí určitého soukolí, takže to prožíváte společně se všemi jeho členy. Člověk si vždycky a rád vzpomene na to, co bylo, ale neměl by z toho žít. Každý nový úspěch je čerstvý, krásný a užíváte si ho naplno. Už jsem to říkal: nedostali jsme se na úplný vrchol, kterého jsme v této sezoně mohli dosáhnout, ale prožili jsme super sezonu, a to mě moc těší.
Abychom všechno neladili do těch nejrůžovějších barev, existuje něco, co vás během sezony opravdu trápilo?
 Vždycky se dá něco udělat lépe, jak na ledě, tak na střídačce. Nikdo není neomylný, ale to bych tady asi nechtěl nějak dopodrobna rozebírat. Obecně nás bolela jedna věc, se kterou jsme bojovali vlastně trvale. Byli jsme schopni dostat se v utkání do výrazného vedení, hráli jsme výborně, ale pak nás jediný inkasovaný gól totálně vykolejil. Najednou jsme nepochopitelně upustili od své hry a v hlavách se nám to úplně otočilo. Po jedné výborné třetině jsme vedli 3:0, pak se něco negativního přihodilo, a ta druhá zničehonic vyzněla do ztracena. Myslím si, že za tím vězela i zmíněná absence vícero těžkých zápasů, a tím pádem i většího tlaku na hráče. A možná se tak trochu ukázalo, že náš tým ještě nebyl stoprocentně vyzrálý. Měli jsme být v tomto směru přece jen odolnější.
Existuje naopak něco, co pro vás bylo v průběhu sezony opravdu příjemným překvapením?
 Jsou to ty segmenty, které vám do té mozaiky najednou zapadnou jinak, než jste předpokládal, ale fungují. My jsme šli do sezony s týmem, kterému jsme věřili, a každý hráč měl v našich plánech určitou roli. Ta se ale v určitých případech měnila, aniž byste to očekávali. Ukázal bych to na příkladu Petra Zíba, který sem přišel jako zkušený hráč do obrany, byť hrál v předchozích letech v zahraničí i vepředu. A viděli jste sami, jak se jeho role proměnila. Ujal se černé práce v útoku a odvedl jí neskutečné penzum. Byl to pro nás opravdu hodně důležitý hráč a v těch posledních fázích sezony jeho význam kulminoval. Podobné to bylo třeba u Honzy Matiáška, se kterým společně nastupovali, a který se také ocitl v jiné úloze, než jakou předpokládal na začátku sezony. A takto bych mohl jmenovat i některé další hráče. Podstatné je, že mužstvo táhlo v každém okamžiku za jeden provaz, a proto bylo úspěšné.
Mluvíte o pohodě v týmu a jeho soudržnosti. Museli jste ale řešit i nějaké nepříjemné záležitosti?
 Ano. Nebyly to žádné prohřešky nebo špatné záležitosti, ale tady bych asi zmínil odchody Vládi Škody a Martina Mazance v průběhu sezony. Pro trenéra je vždycky nepříjemné, když musí s někým řešit odchod nebo loučení. Stejné to bylo právě v případě obou kluků, ať už šlo o jejich hru a pohodu na ledě, roli v mužstvu, anebo o herní vytížení, které by pro další průběh sezony nesplňovalo vzájemná očekávání. V takto kvalitním týmu k podobným věcem prostě dochází, každé mužstvo se postupem času formuje. Nepříjemná byla i dlouhodobá zranění, která nás v daných fázích sezony provázela. Mám tím na mysli trable Honzy Bárty, Honzy Matiáška nebo Kuby Matušíka. Bylo pro ně těžké vrátit se zpátky do té role, se kterou jsme my i oni počítali pro celou sezonu. Postupně se to sice podařilo, ale nebylo to pro ty kluky jednoduché.
Jak už jste zmínil, „pohádka“ skončila, euforie pominula a pustíte se do práce na základech nové sezony. Na jakých devízách z té předcházející budete nejvíce stavět?
 Musíme pokračovat v té práci, kterou jsme nastolili. Samozřejmě může dojít k určité obměně či posílení týmu, ale to gró bychom chtěli udržet. Tu největší hodnotu máme v kabině, takže bude nedůležitější, aby ten její duch zůstal zachovaný a seděli v ní hráči, kteří budou fungovat pospolu. To je základ úspěchu, a tady v Táboře to vždycky platilo dvojnásob.
Otázka na tělo: budete u týmu pokračovat i nadále?
 Všechno je čerstvé; prakticky před pár dny jsme skončili a nebyl prostor k tomu, abychom řešili novou sezonu. Soustředili jsme se jen a jen na konec té uplynulé. Pozdnějším koncem sezony se vše posunulo, a bude to třeba nastavit tak, aby se co nejlépe připravila ta příští. Hodně věcí je teď v jednání, ať už se to týká hráčů, mě samotného i dalších záležitostí. Nabídku jsem každopádně dostal a společně řešíme, co a jak bude dál. Byl bych ale rád, kdybych mohl v té společné práci pokračovat.
Poslední slovo tohoto rozhovoru je vaše…
 Na závěr bych chtěl samozřejmě moc poděkovat hráčům a všem lidem kolem týmu a klubu za jejich práci a úžasné zážitky, které nám tahle sezona přinesla. A znovu patří absolutorium i divákům. Je neuvěřitelné, jak nám pomáhali, a jak jsme se navzájem vtáhli do té euforie, která tady panovala. Nakonec i od soupeřů jsme slyšeli, že do Tábora jezdí hrát rádi, protože se těší na atmosféru, která tady panuje. To je samozřejmě skvělá vizitka!   

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hokejové střípky
  • Letňany jsou ve čtvrtfinále

    Út 19.03. |

    Jediný gól z hole zkušeného Pavla Mrni rozhodl o vítězství Letňan v pondělním čtvrtém zápase osmifinálové série na ledě Děčína. Jeho trefa z šesté minuty prodloužení znamená pro hostující Letce postup do čtvrtfinále, ve kterém si to rozdají s ambiciózním Chomutovem.    

  • Trenérský štáb A-týmu doplní v play-off Milan Dančišin

    Po 11.03. |

    Na lavičce A-mužstva bude v letošním play-off druhé ligy působit trenérský triumvirát. Stávající kouče Richarda Loba a Jakuba Grofa doplní do trojice lodivod extraligového dorostu Milan Dančišin st., který už si letos práci na lavičce "áčka" vyzkoušel ve dvou utkáních. Popřejme trenérům i jejich týmu hodně zdaru.

  • K osmifinále mají blíže Benátky a Kobra

    Út 05.03. |

    Úterní zahajovací zápasy předkola play-off přiblížily k branám osmifinále oba hostující celky. Benátky nad Jizerou si odvezly vítězství 4:3 z Ústí nad Labem, Kobra Praha vyhrála 4:1 v Mostě. Odvetné zápasy se hrají ve čtvrtek 7. března od 18 hodin v Benátkách a v Praze.   

    Více...
  • Táborská reprezentační stopa

    St 31.01. |

    V tuzemském hokejovém kalendáři se blíží vlna mládežnických reprezentačních akcí. V plánech trenérů národních výběrů nechybějí ani hráči, kteří vzešli z táborské hokejové líhně. Ve dvacítce figuruje mezi náhradníky pro Turnaj pěti zemí ve švýcarském Klotenu útočník Vojtěch Spěváček, který aktuálně válí za juniorku Třince. Pro sedmnáctku se podobná konfrontace se čtyřmi špičkovými soupeři odehraje v Porubě a Kravařích. V soupisce náhradníků pro tuto akci je také jméno Antonína Klatovského, toho času ve službách plzeňské juniorky.

  • Stříbro pro Adélu. GRATULUJEME!

    Po 15.01. |

    Útočnice deváté třídy HC Tábor Adéla Pánková je vicemistryní světa! Soběslavská odchovankyně byla významnou součástí stříbrné party českých juniorek na právě skončeném světovém šampionátu ve švýcarskou Zugu. Srdečně gratulujeme! 

    Více...
Starší aktuality